Amerika očima našeho studenta

Student 3. ročníku Vojtěch Bulhart strávil rok ve Spojených státech. Studoval na střední škole Robert E. Lee High school poblíž Dallasu. Po jeho návratu mu studenti položili nespočet otázek a my jsme vybrali ty nejzajímavější:

 

1. Proč ses rozhodl studovat právě v USA?

K této myšlence mne přivedl můj otec, jehož známý měl syna ve Spojených státech. Ten mi také poslal webové stránky na agenturu AFS a postupně jsem i já začal o studiu uvažovat. Protože jsem chtěl studovat v anglicky mluvící zemi a Velká Británie v nabídce nebyla, rozhodl jsem se pro Ameriku.

2. Je rozdíl mezi americkým a českým systémem školství ?

Rozdílů je opravdu hodně. Především ve výběru předmětů. Každý student si vybírá pouze 8 předmětů z nabídky více než 60 předmětů různé obtížnosti, které se mu započítávají jako „kredity“ na univerzitu. Školní den začíná v 8:40 a končí v 16:10. Jedna vyučovací hodina trvá 90 min. Přestávky jsou pouze šesti minutové, to stačí pouze k přejití z jedné třídy do druhé. Každý student musí na krku nosit pro identifikaci školní průkazku se jménem a fotkou.

3. Co se ti na americkém školství líbilo?

Každá americká škola má svůj sportovní tým, školní klub, divadelní klub, orchestr a studenti často jezdí na různé soutěže a závody mezi jednotlivými školami. Další výhodou byl velmi přátelský vztah mezi učitelem a studentem. Nebylo nic neobvyklého, že student učitele při pozdravu objal.

4. Jak vypadal tvůj běžný den?

Protože jsem se rozhodl zapojit do školního plaveckého týmu, můj den začínal už v 7:20 prvním tréninkem. Poté mne někdo z týmu svezl do školy, protože bazén nebyl v kampusu školy a v mém městě nebyla veřejná doprava. Ve výuce jsem pokračoval od druhé vyučovací hodiny a končil jako ostatní v 16:10. Asi každého zajímá, co si Američané dávají ve škole na oběd. Klasickým obědem byla pizza, hamburger, salát s kuřecím masem, hranolky, nějaké ovoce. Každý si mohl zkombinovat jídlo podle sebe. Čas po škole jsem většinou trávil s kamarády, občas jsem si šel zaběhat, mohl jsem jít na nákupy, na kafe. Večeře, které pro Američany bývají hlavním jídlem, se většinou skládaly z různých salátů, masa, těstovin. Velmi oblíbená byla italská a mexická kuchyně.

5. Jak tě přijal americký kolektiv?

Přijetí kolektivem není jednoduché, protože každou hodinu je student v jiné třídě s jinými lidmi. Zpočátku všichni vyzvídají, odkud jste přijel, ale postupem času zájem opadá a baví se s vámi jen pár lidí. Protože se však postupně zlepšuje vaše komunikační schopnosti, kamarádů brzy přibývá.

6. Co ti v Americe nejvíce chybělo?

Jednoznačně MHD. Studenti z výměnných programů nemají dovoleno řídit auto, tak jsem musel neustále žádat o pomoc své adoptivní rodiče nebo kamarády. Američané řídí auto od 16 let, takže některá města nemají veřejnou dopravu.

7. Jaká další místa jsi v Americe navštívil?

Možností cestovat se naskytlo poměrně hodně a v rámci svých finančních možností jsem se je snažil využít. Z velkých měst v Texasu jsem navštívil Dallas, Austin, San Antonio, Port Arthur a Houston. Dále jsem byl se svojí rodinou na víkendovém pobytu v Arkansasu. Spali jsme v chatě v horách, sjížděli na kánoi řeku. Také jsem navštívil New York a 14 dní jsem cestoval po západních státech Ameriky, takže jsem mohl navštívil Arizonu, Nevadu a Kalifornii.

 

 

8. Co ti přinesl roční pobyt v Americe?

Naučil jsem se spoléhat především sám na sebe, neutíkat před problémy, ale pokusit se je vyřešit. Určitě jsem si zlepšil svoji angličtinu a posunul se vpřed.

9. Uvažuješ o dalším studijním pobytu v USA?

Zatím o dalším studiu v USA neuvažuji, ale určitě bych jel rád studovat do zahraničí na vysoké škole.

10. Co bys poradil těm, kteří o studiu v zahraničí uvažují?

„Držet se svého cíle a nenechat se odradit.“

Zpočátku je člověk nadšený možností někam vycestovat, poznat jiný kout světa, naučit se cizí jazyk, poznat nové kamarády. Postupně si ale začíná uvědomovat, že doma zanechal svoji rodinu, nejlepší kamarády. Tehdy musí překonat sám sebe a musí věřit ve svůj sen.