Szia! aneb Maďaři opět v Brně

Z výměny s budapešťským gymnáziem se pomalu stává příjemná tradice. A já pevně doufám, že tradicí se stane i to, že články na web píšou studenti. Tentokrát se toho ujala jedna z účastnic, Jitka Vejtasová (2.C). Článek původně publikovala na svém blogu, s jejím dovolením jej s drobnými úpravami přebíráme.

Budou tu zase, chceš ze zúčastnit?

Touto otázkou začala moje konverzace s profesorem angličtiny a češtiny na naší škole. Maďarsko bylo prý zvoleno kvůli krátké vzdálenosti, cenové srovnatelnosti a faktu, že je to neanglicky mluvící země. Takže mezi sebou budeme muset mluvit studentskou angličtinou, která je pro každého neangličana bez problémů srozumitelná. V minulosti jsem se totiž již takového výměnného pobytu s Maďary zúčastnila. A stálo to za to. Takže: "Jasně, proč ne?" Tento pobyt spočívá v tom, že studenti z Maďarska přijedou sem do Brna na čtyři dny a jejich studentští partneři, čili my, se do Maďarska podívají na konci května. Během tohoto pobytu se studenti snaží o daném městě a zemi zjistit co nejvíce. Není to ale jen o poznávání míst, ale hlavně o procvičení angličtiny v praxi, vytvoření mezinárodních přátelství a společné zábavě.

Zvedni tu maďarskou vlajku výš!

Náš výměnný pobyt začal v neděli 2. dubna příjezdem vlaku z Budapešti. Celá naše skupinka netrpělivě stepovala na nástupišti a vyhlížela podobnou skupinku s velkými zavazadly. Jeden můj kamarád měl s sebou dokonce vytištěnou maďarskou vlajkou, takže jsme tam byli opravdu nepřehlédnutelní. Po přivítání a společném obědě s Maďarkou jsme se společně s dalšími několika studenty přesunuli na zrychlenou prohlídku města a následně do lomu Hády, kde jsme se už sešli všichni a společně jsme si užili improvizovaný piknik s opékáním špekáčků a nealkoholickými nápoji. Samozřejmě!

"Jaké je vaše oblíbené jídlo?"

Druhý den začal ve škole, kde měli Češi i Maďaři prezentace na různá témata, např. Významné české osobnosti, Typický Čech/Maďar, Lekce češtiny/maďarštiny apod. Po prohlídce školy měli možnost okusit lahodná jídla naší školní jídelny a posilněni znojemskou pečení jsme se vydali na městskou hru. Bylo docela vtipné zjištění, že studenti z Budapešti neradi chodí a každou chvíli se jim něco nelíbí. Neplatí to samozřejmě pro všechny, ale pár z nich takových bylo. Městská hra obsahovala body jako: vyfoťte společné selfie před sochou Skácela,
napište maďarsky křídou vzkaz pro českého učitele, vytvořte z vašich těl písmena pozdravů jak z Česka, tak z Maďarska, zatancujte si v párech na hudbu pouličního umělce – nebo se Maďaři měli ptát na Česká street, česky, kolemjdoucích, jaké je jejich oblíbené jídlo. Reakce naší dotazované asi po dvouminutovém přemýšlení byla: hranolky. Takže typicky české jídlo, jak jinak. Večer jsme měli volný, a protože venku nebylo moc teplo, tak jsme se přesunuli do restaurace, kde jsme hráli kulečník a povídali si.

We are going into the Fridge

Třetí společný den jsme měli celodenní výlet do Lednice. Po příjemné hodinové cestě vlakem jsme dorazili přímo na náměstí a zamířili do infocentra. Následovala prohlídka zámku v angličtině, která někdy byla opravdu komická, protože paní průvodkyně měla občas vtipné poznámky, které pobavily snad opravdu všechny. Když jsme absolvovali prohlídku zámeckého parku, našla jsme tam strom, který před dvanácti lety daroval můj taťka botanické zahradě.
Takže až někdy pojedete do Lednice soustřeďte se na jedlovec kanadský. Oběd jsme pojedli v krásné restauraci nedaleko zámku, kde jsme nechali dohromady celkem velkou útratu. Původní plán na večer byl ten, že ho konečně strávíme někde v klidu v parku, ale naneštěstí byla venku zase zima, takže jsme to zapíchli tam kde minule. Poslední večer jsme si náležitě užili v oslavách a s vtipy z naší školní jídelny.

Laserová královna

Poslední den jsme se shodli, že s našimi cizokrajnými studenty zamíříme do laser arény. Hrály se celkem čtyři hry, kde jsme se všichni prostřídali a pořádně si to užili. Překvapivě vždycky vyhráli Česi, kromě jedné hry, kdy Maďarsko vyhrálo asi o 200 bodů. Každopádně poslední hra, kde jsme byli namixováni Češi/Maďaři, můj tým vyhrál a ještě jsem byla první, a to s 6100 body za celou hru. Po skončení jsme měli oběd ve školní jídelně a zhruba v poledne Maďarům odjížděl vlak. Loučení bylo srdceryvné, ale o to více se těším do Budapešti.

 

Na závěr bych ráda povzbudila ty z vás, kteří mají tu možnost se takovýchto událostí zúčastnit, ale nevyužívají ji. Vždycky přece máte nohy a ruce k tomu, abyste vyjádřili, co chcete. Takže se toho nebojte. A nezapomínejte na to, že je tu vždycky jazyk, který zní divněji než čeština.

 

FOTOGALERIE ZDE

Typ článku: