Představení Dynastie očima Anny Vančatové

Čtvrtek 11. dubna, 10:00, divadlo Husa na provázku – a v něm studenti Gymnázia Elgartova. Představení Dynastie, jejímž autorem je Stefano Massini, sleduje osud tří židovských bratrů – Henryho, Emanuela a Mayera – od jejich prvních krůčků v Americe v roce 1844. Henry Lehman se totiž rozhodne, že se z dalekého Německa přestěhuje do Nového světa a otevře si obchůdek s látkou. Zanedlouho se připojí oba bratři a obchod nazvou „Lehman Brothers“, čímž započne spletitý děj hry.

Z obchodu s látkami se stane obchod s bavlnou, Henry Lehman umírá, zanechávaje Emanuela a Mayera samotné. Bratři se dále pokoušejí o udržení jména Lehmanových, které je v danou chvíli již velmi vysoko na společenském žebříčku. Rok 1861. Začíná válka, jejíž výsledek by mohl drasticky ovlivnit trh s bavlnou. Rok 1887. Sever vyhrál válku, Mayer i Emanuel tedy zůstanou v New Yorku a začínají podnikat v bankovnictví. Založí Lehman Brothers Bank, jejímž novým zástupcem se stává Emanuelův syn Philip, šestnáctiletý chlapec s nadáním pro čísla. Rok 1952. Philipův syn Robert „Bobbie“ Lehman banku nahradí akciovou společností a banka samotná zůstává jen malým odvětvím podnikání. Z malého obchůdku obrovskou bankou, jejíž bankrot otřese světem. Ekonomické dějiny 19. a 20. století v kostce.

Osobně si myslím, že všem hercům role perfektně sedla. A to nehráli roli jen jednu, ale dokonce dvě až tři. A každá z nich byla zahrána úžasně, herci byli obrovsky sympatičtí. Co mi ale malinko vadilo, bylo téměř neustále zvyšování hlasu; křik, hádky, argumenty. V první řadě to moje uši docela odnesly. Věřím, že to dodává na věrohodnosti, ale nemyslím si, že by bylo nemožné hádky ztišit, nebo jinak omezit. Kulisy byly… originální. Několik pruhů nařezaného papíru navrstveného na sebe, aby se pozadí mohlo po čase obměňovat, to bylo naprosto unikátní a nové. V žádném dalším divadle jsem nic podobného nepostřehla a obdivuji tvůrce za to, že jen pomocí papíru zvládli vyjádřit nejen faktické události (nasprejování vojáci značící válku), ale i vtipné drobnosti (kreslení krásné ženy Babette na papír).

Co se vybavení týče, ze začátku hře stačilo jen dřevěné prkno, značící pult v obchodě, dno rakve nebo pomyslný práh Ameriky, a slaměný balík. Ten zanedlouho vystřídal například gramofon a figurky koní. O téměř vše se postaral již zmíněný papír.Hra působila experimentálním dojmem. Herci často vystupovali ze svých rolí a zároveň si dělali vypravěče, tedy nebylo výjimkou, že Henry Lehman vystoupil ze své role a pronesl například: „Když Henry Lehman vstoupil do loděnic…“ Chvíli trvalo, než jsem si na tento styl zvykla, ale ve výsledku to bylo něco příjemného, něco nového. Do toho všeho jsem oceňovala i hudební doprovod v podobě hry na housle. Celkově jsem byla mile překvapena, co se týče hudby. Vzhledem k původu Lehmanů jsem mohla očekávat, že hudba, která bude divadlo doprovázet, bude židovská. No, nenapadlo mě to, ale byla skvělá, stejně jako věrná choreografie typických židovských tanců.

Divadlo doporučuji každému, kdo má rád něco extra. Něco nového, něco nezvyklého. Ať už naprostý milovník divadel, nebo „kulturní barbar“, Dynastie je nejen vtipné divadlo, je to svým způsobem i skvělý podnět k přemýšlení, například o světě, o momentální ekonomice, o vývoji byrokracie.

Trailer zde: https://www.youtube.com/watch?v=fC-eO4-o7HQ

Typ článku: