Jak se žije v koronténě 10: prof. Irena Budínová

Dnes přinášíme další učitelský pohled, konkrétně povídání paní prof. Budínové. Fyzika je pro mnohé strašák – a pro jiné je zase strašákem představa, že zůstanou doma se dvěma dětmi, které potřebují pomoc s učením. Ale všechno se dá, zjevně, zvládat. Někdy až překvapivě dobře. Další díl seriálu o tom, jak nás mění nouzový stav.

 

Život v koronténě očima profesorky

 

Když studenti 4. B, neustále napojení na internet, s jásotem hlásili, že zítra se nejde do školy, byla jsem mírně řečeno v šoku. Doufala jsem, že tak daleko situace s koronavirem nezajde. Ani jsem si v ten okamžik neuvědomovala, jak moc se nám všem změní životy a jaké důsledky bude tato novinka mít. 

 

Když se zavřely dveře školy, velice rychle mi došlo, že se mi stýská po studentech a po školním ruchu. Je to pro mě o to horší, že mám maturitní ročníky a ty už prostě nikdy pohromadě ve třídě neuvidím. No nic, dost sentimentality.

 

Začala jsem se soustředit na to, jak se v nové situaci co nejrychleji zorientovat. Bára Havířová okamžitě začala koordinovat a ukazovat nám, jakým směrem má smysl se dát. Elgartka v tom předběhla sedmimílovými kroky ostatní školy. Vím, že pro studenty to tak nevypadalo, ale hned uvedu, proč byla Elgartka dobrá. V době, kdy už většina učitelů Elgartky jela v Google Classroom, hlásil mi sousedovic kluk, který navštěvuje jiné brněnské gymnázium, že jejich profesoři teprve začali hledat svoje počítače a že jim on-line výuka není sympatická. O nějaké snaze cílit k jednotnému prostředí na zadávání úkolů nemohla být ani řeč. Navíc jsem matkou dvou prvostupňáků a to, co se dělo u nás doma, byl jedním slovem masakr. Pohybovala jsem se mezi nimi, oddělenými silnou zdí, aby nemohli nevhodně interagovat, jako elektron – byla jsem v každém okamžiku na každém místě mezi nimi a vždy, když se otočili, že už by to mohlo stačit, jsem tam stála se svým jasně definovaným pohledem. Řeknu to takto: Když se třída mého syna poprvé viděla na chatu, všechny děti hlásily, že absolutně nestíhají, jen můj syn prohlásil, že má vše splněno. No jo, matka učitelka, to má své nevýhody.

 

Na začátku bylo nemožné odhadnout, jak máme studentům zadávat práci, kolik, kdy, jak často. Když si představím tu spršku emailů a úkolů, které jim začaly chodit, je mi jasné, že pokud to nevzali salámově, mohli se z toho zbláznit. A už tu máme první pozitivní aspekt koronavirové karantény. Většina studentů začala přemýšlet nad tím, jak na to. Jak si zorganizovat čas, jak začít odlišovat důležité od méně důležitého. Někteří našli systém a zkombinovali práci s odpočinkem tak, aby jim bylo dobře. To jsou ale přece strašně důležité dovednosti a v běžné výuce se je nedařilo pěstovat, protože běžná výuka je prostě pohodička, to už dnes chápe každý. Já jako učitelka jsem zase vnímala, že to bude chtít piánko, začala jsem přemýšlet nad tím, co je podstatné učivo a co se dá tak trochu ošidit.

 

Dalším kladným aspektem pro mě bylo to, že jsem najednou trávila s rodinou tolik času, jako už roky ne. Kdyby mi někdo řekl: „Budeš trávit se svým manželem a dvěma dětmi celé dny zavřená doma, navíc budeš pracovat a hlídat děti, aby se učily,“ odpověděla bych mu, že se musel zbláznit a že se takového experimentu nezúčastním. Jak se to stalo, že to funguje, že to zvládáme, to mi asi nikdo nevysvětlí. Ano, ponorka se periodicky dostavuje, ale v mnohem menší míře, než bych čekala.

 

A nakonec: pochopila jsem, jak mám ráda svoji práci. Teda vím už roky, že ji mám ráda, ale nevěděla jsem jak moc. Elgartka mě po letech přivedla zpět k výuce fyziky. Když jsem kdysi začínala fyziku učit, měla jsem takovou bláhovou představu, že ji můžu učit tak, aby v ní každý našel zalíbení. Z tohoto ideálu jsem byla záhy vyvedena. Dnes nepřestávám přemýšlet nad tím, jak to zařídit aspoň tak, aby si z mé výuky každý odnesl maximum podle svých možností. Hledám neustále způsoby diferenciace, abych fyzikálně založeným dala perfektní základy do dalšího studia a ostatní učivem neubila až k (fyzikální) smrti. Mám před sebou ještě spoustu práce a zlepšování, ale když občas někdo přijde a řekne „chtěl jsem vám jen říct, že fyzika dobrý“, tak mě to zahřeje u srdce.

 

V době korontény měli studenti možnost vypracovávat různé prezentace, dostala jsem úžasné práce z astrofyziky o Sluneční soustavě, planetách, hvězdách i černých dírách. A pak mi napsala jedna studentka (sama o sobě říká, že je fyzikálně nepolíbená), že se rozhodla zpracovat kvantovou fyzikou svým laickým způsobem pro další laiky. Ta práce mě potěšila a taky rozesmála (protože je psána vtipně), tak se o ni chci podělit. Fyzikové a fyzikáři budou velkorysí, nechala jsem to tak pěkně zjednodušené, jak to bylo. Ale pro mě to byl okamžik největšího vítězství – někdo, kdo fyziku nechápe a komu je cizí, se postavil k tak obtížnému tématu, jako je kvantová fyzika, a zpracoval ho podle vlastního pohledu. (Doporučuji pustit si prezentaci, je tam animace.)

Zmiňovaná prezentace k vidění zde.

 

Odkazy na další články ze série:

Jak se žije v koronténě 01
Jak se žije v koronténě 02
Jak se žije v koronténě 03
Jak se žije v koronténě 04
Jak se žije v koronténě 05
Jak se žije v koronténě 06
Jak se žije v koronténě 07
Jak se žije v koronténě 08.1 
Jak se žije v koronténě 09

Typ článku: