Křesťanské legendy z 1. A

Pravidelní čtenáři těchto stránek (oba dva) vědí, že legendy už tu jednou byly. Ano, v roce 2018 tu předvedly své legendistické umění studenti tehdejší 1. B, dnes třeťáci. Středověká literatura je nám už hodně vzdálená, čte se obtížně, protože tehdejší čeština se výrazně liší od té naší – a v době samostudia je to ještě horší.

 

Minulý týden žáci hledali aspekty středověké legendy, rozdělili se do dvojic či trojic a napsali si vlastní životopisy (mohly být i přibarvené či s vymyšlenými prvky), které si v oněch dvojicích a trojicích vyměnili. V tomto týdnu se pro jeden životopis rozhodli a dostali za úkol jej zpracovat ve formě veršované legendy. Samozřejmě ne úplně sami od sebe: o tom, co musí každá legenda obsahovat, už věděli, k tomu jsme si zkusili přečíst úryvek ze Života sv. Kateřiny a měli jsme na to online hodinu. Inspirováni svatou Kateřinou a středověkým veršem, vrhli se studenti do rozbouřených vod veršových struktur a rýmových schémat.

 

Objevilo se mnoho zajímavých příběhů, které vždy zahrnovaly (jak měly) zázrak, šíření křesťanství, život světce – a až na výjimky také základní aspekt většiny středověkých legend: mučednickou smrt. V legendách se také objevilo mnoho inovativních prvků, třeba umělecká zkratka:

 

V tom Ludvík uviděl,

že ani jeho vlastní otec Karolíně nepomůže,

rozhodl se zakročit,

krev a nože.

 

Studenti použili nejrůznější zápletky („V království už dva měsíce, / neobjevila se voda a nic více.“), velmi konkrétní údaje („10. září dva tisíce tři, / zrodila se hvězda, /která chtěla svět spatřiti“), srdceryvné rodinné tragédie („ Staří, chudí rodiče, / měli za syna lupiče“) a samozřejmě brutální scény mučení:

 

Sluneční dívku mučili a lechtali,

aby z ní poslední kapku svitu dostali.

 

***

 

Poté ji ke kůlu přivázali

a za chvíli oheň zapálili.

 

***

 

Ruka letí, noha letí,

tolik krve po staletí,

neviděli lidé zlatí,

Ani staří, ani mladí.

 

Osobně jsem nejvíc ocenil Legendu o sv. Elišce s životnými postavami, princem Achnathónem, který je nejdříve dobrý, ale pro nešťastnou lásku přejde na temnou stranu, s mnoha zvraty a vtipnými verši a rýmy, jako například:

 

Všiml si jí mocný vládce,

choval se k ní velmi sladce.

Nazývali ho princ Achnathón,

dívkám bušilo srdce, jako by uběhly maratón.

 

Případně:

 

Po dlouho očekávaném návratu,

pochopil její podstatu.

Ona se Boha nezřekne

a po něm ani pes neštěkne.

 

O brutálních scénách mučení (všimněte si, že tohle bylo populární už ve středověku – stejně jako jsou dnes ve zprávách nejsledovanější katastrofy, pohromy a tragédie!) si už budete muset přečíst sami.

 

Sebrané legendistické spisy 1. A za školní rok 2019/2020 jsou zde.

 

Typ článku: