Expresionistické obrazy 3. B a básně 1. A

Nejen vzdělávacími úkoly živ je student! Je třeba rozvíjet i složku kreativní, třeba výtvarnou, poetickou či další, které jsou někdy společností považovány za zbytečný luxus – ale my víme svoje, totiž že bez kreativity se svět dál nepohne. Tentokrát několik výtvorů studentů z 1. A a ze 3. B, konkrétně básně a obrazy.

Ve 3. B jsme se s výukou dostali až k českému expresionismu. Zmínili jsme zejména čtyři autory – Josefa Váchala (ke kterému doporučujeme tento polohraný dokument České televize), Ladislava Klímu (z něj doporučujeme kromě románu Utrpení knížete Sternenhocha i tento článek, který obsahuje i text „Žížala nad profesora“, který je, myslím, stále aktuální), Jana Weisse a Richarda Weinera. Úkol byl následující:

Tento týden budou dvě online hodiny, proto by měl být úkol krátký a rychle zvládnutelný. Na druhou stranu… expresionismus přímo vybízí ke zpracování emocí. A proto nabízím dvě (až tři) možnosti, jak přistoupit k tématu – a stačí si vybrat jednu:

1. Prostudujte si vybraného expresionistu (případně z levicově orientované prózy Olbrachta). Přečtěte si nějaký jeho životopis (viz odkazy v bonusech, případně Wikipedie a další zdroje), přečtěte si úryvek z jeho díla a napište mi, co jste se dozvěděli a co jste si přečetli (všechny ty životy jsou naprosto fascinující, osobně doporučuji Váchala a Klímu; Weiss má nudnější životopis, ale Dům o tisíci patrech je dodnes výborné čtení; Weiner je naprosto nezařaditelný celý – a je výzvou, jeho povídky patří k tomu nejtěžšímu, co můžete v české literatuře najít…).

2. Přečtěte si vybraný úryvek, namalujte k němu ilustraci, vyfoťte ji a pošlete. Napište k ilustraci, jaké dílo jste si vybrali. Pokud se sejde dost ilustrací, udělal bych z toho článek na web.

3. Můžete samozřejmě udělat obojí.

Asi můžu prozradit, že třetí možnost zvolilo jen velmi málo studentů. Nicméně nakonec se sešlo osm obrázků – a byla by škoda se s nimi nepochlubit. 

Nejoblíbenějším zobrazovaným dílem se stal Dům o tisíci patrech Jana Weisse (ukázky z románu najdete zde). Motiv červeným kobercem pokrytých schodů je natolik obrazný, že se mu věnovaly hned tři ilustrace:

Jak vidno, Tereza Pokorová zvolila i expresionistické barvy. 


Martina Floriánová.

Eliška Matušková

Další dvě ilustrace se také vztahují k Weissovu románu, ale vybírají si jiné motivy:


Aneta Michalíková

Tereza Vlachová

Dva další obrazy se týkají textu Ladislava Klímy „Žížala nad profesora“.


Jana Hrachovská (fotografie použity se svolením autora tohoto článku, ačkoliv nechápu, proč tam jsem zrovna já!?! :) )


Eliška Králíková

Poslední ilustrace pochází od Karolíny Holé a minimalisticky zachycuje scénu z Váchalova Krvavého románu. Je to zcela neváchalovské – a proto zajímavé. Dokázal bych si představit, že by bylo celé ilustrováno takto jednoduše, ale přitom působivě.

 

Tolik k výtvarnému umění. 1. A měla také nabídku vybrat si jeden z možných úkolů. Zadání znělo takto:

Tentokrát si budete moci vybrat. Můžete splnit buď úkol tvůrčí, nebo úkol školní.

1. Úkol tvůrčí
Už víte, co je to sonet. Ve středu v online hodině vysvětlím, co je to villonská balada. Napište sonet a/nebo villonskou baladu. Udělejte to tak, aby se v básni či básních objevily narážky na to, co si máte tento týden přečíst. Pokud se sejde dost textů, rád bych z toho udělal článek na web, takže hlaste, pokud si nepřejete, aby vás text byl zveřejněn.

2. Úkol školní
Pokud neradi píšete básně, není problém. Přečtěte si to, co máte za úkol si přečíst (tedy Villonovo dílo a úryvek z Rabelaise). Napište osm otázek, které byste dali do testu, kdybyste byli učitelé češtiny – čtyři se budou týkat Villonovy tvorby (každá jiné básně), čtyři Gargantuy a Pantagruela. Vaše otázky předám některému z vašich spolužáků. Každý, kdo tento úkol udělá, tak dostane sadu otázek od spolužáků, na které zase bude muset odpovědět (to ale až do příštího pátku).

3. Třetí možnost
Můžete samozřejmě splnit oba úkoly… :) Pokud napíšete sonet a/nebo baladu, nebudu po vás chtít odpovědi na otázky od spolužáků.

Drtivá většina studentů zvolila druhou možnost. Ale našlo se několik statečných, kteří se pustili do sonetů. A dokonce se objevily i dva pokusy o balady, ale ty nepřikládám, protože v nich bylo příliš mnoho formálních nedostatků. Zde jsou tedy čtyři pokusy o sonet. Odpusťte, prosím, formální nedostatky – každý nějak začínal. Víme, že italský sonet by měl mít rýmové schéma abba abba cde cde, že anglický sonet vypadá zase jinak, že by mělo být zachováno metrum, že rýmy by měly být pokud možno štěpné, že… Ale nechme toho. Ono z toho časem může být něco víc – a i tyto pokusy hezky zachycují možný básnický vývoj zúčastněných.

 

Sonet až do hrobu (Adam Zouhar)

 

Já v krutých časech koronaviru

musím čist knihy od Rabelaise a Villona.

Bohužel nežijeme v míru

a proto svět ted ́ vypadá jako u opičího pavilona.

 

Když jsem zjistil délku knih,

myslel jsem, že se ze mě stane mnich.

Jsem tak líný čist tuhle modlu,

protože mě přivádí do hrobu.

 

Už se ztrácím v pointě děl,

myslím že jsem nadobro ztracen.

Úplně jsem se z textů zbděl

a nakonec i pozvracel.

 

Knihy vysály moji duši

a nakonec jsem se postřelil kuší.

 

Sonet o úkolu (Aneta Oujezská)

 

Těžký úkol dostala jsem,

francouzský sonet složiti,

za Villionem pro inspiraci jdem,

a toto hnedle splniti.

 

Já přečetla jsem jeho básně,

třeba tu o tlusté Margot,

a nezvučely mi moc krásně,

tak jako hra na fagot.

 

Básník Francois Rabelais

a jeho vzácná kronika,

která rodokmen tu popisuje

 

a mě se to vše velmi dotýká.

Ač nerozumím přesně tomu,

kde se vzalo tolik umu.

 

Sonet (Ela Lukášová)

 

Z mého básnického rance

hrdě ční francouzská renesance

Dnem i nocí závěť čtu si,

Villona toho já mám v hrsti.

 

I Rabelais ovšem stojí za to,

Ale Gargantua a Pantagruela u mě doma není asi

V knihovně si ji také nepůjčím,

Protože virus si naší svobodu vypůjčí

 

Proto jsme všichni jenom doma

o renesanci se učíme

Ovšem Villon a Rabelais není žádná pohroma.

 

Ven pořád nesmíme,

Proto se všichni jenom učíme

A nic pořád nevíme.

 

Sonet „Francouzská renesance“ (Adriana Hynštová)

 

My učíme se renesanci a já bídně hynu,

když četla jsem dílo od Rabelaise,

připadala jsem si, bych měla inteligenci šimpanze.

Zda bych jej musela čísti znovu, asi bych potřebovala láhev ginu.

 

No nevím, zda dobrý je to nápad,

přec jsem stále na střední,

ale v dnešní době to není až tak výstřední.

Však ti co to četli, by mě snad mohli chápat.

 

Dále četli jsme od Villona baladu zajímavou.

Plná protikladů, že vůbec nedávala smysl,

stejně jako dnešní svět.

 

Však renesanci brzy opustíme a úlevu pocítíme velkou,

že znovu číst to nemusíme

a lehčí úkoly se pohrnou.

 

 

Typ článku: