Martin Mlečka druhý v celostátním kole zeměpisné olympiády

Na závěr školního roku jsem se zúčastnil celostátního kola Zeměpisné olympiády v Jílovém u Prahy. Národní kolo se tradičně koná někdy na přelomu dubna a května, avšak letos to ze známých důvodů nebylo možné, proto se uskutečnilo až předposlední červnový týden, kdy už obyčejně bývá od všech soutěží klid. Olympiádu musely doprovázet improvizované podmínky, ale díky nasazení organizátorů to nebylo příliš poznat. V omezeném režimu se akce vydařila. Zeměpisná olympiáda je údajně jediná soutěž, která to letos dotáhla až do prezenčního celostátního kola.

22. června jsme řešili z pohodlí domova práci s atlasem a písemný test (bez atlasu). Zatímco práce s atlasem letos byla dle mého soudu na okresní, krajské i celostátní úrovni podobně (ne)náročná, práce bez atlasu byla svou obtížností rozlišená výrazně a na ní jsem ztratil nějaký ten cenný bod.

V sobotu 27. června jsme potom vyjeli na jeden den do Jílového u Prahy napsat terénní část a multimediální test. Kvůli zastavení financování olympiád ze strany MŠMT nebylo možné proplácet jízdné, ani zajistit ubytování pro případnou vícedenní akci, zato reklamních a upomínkových předmětů, publikací a rozličných odměn jsme dostali požehnaně. Tamní moderní základní škola dlouhodobě spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou UK a terénní část se zde konala už potřetí v řadě. Každý rok je to podobné – startovní pole se rozdělí na pět skupin, které se pravidelně střídají na pěti stanovištích v areálu školy, ve městě či kousek za ním, a soutěžící se potýkají s nelehkými úkoly a žhnoucím sluncem. Letos byly změny jen drobné – řešilo se už před obědem a slunce žhnulo přece jenom ještě víc než v dubnu. Ke každému stanovišti byla přiřazena právě jedna úloha a vypracované listy jsme průběžně odevzdávali přímo v terénu, aby je zatím organizátoři mohli opravovat. Úlohy proto byly o něco jednodušší a stručnější než loni, kdy jsme některé komplikovanější museli ještě v zázemí školy dokončovat. Na druhou stranu nebyla možnost opravy. Na některé úlohy, jako byl například odhad vzdálenosti a azimutu pozorovaných objektů, zaznamenávání nově postavených rodinných domů do mapy, menší analýza dopravního spojení s hlavním městem, návrh nového využití zchátralého areálu bývalé nemocnice nebo průzkum využití pozemků v místní zahrádkářské osadě, byl času dostatek. Nejdůležitější bylo rychle se zorientovat v neznámém prostředí a hned začít plnit úkoly, které vyžadovaly trochu práce s textem (i anglickým), trochu vlastního selského rozumu, trochu štěstí při tipování, ale nebylo na nich nic zákeřného. Daleko více jsme se všichni zapotili u jediné úlohy, již jsme řešili v areálu školy. Místní učitel za školou vybudoval geologickou mapu České republiky – obrysovou mapu podsypal štěrkem, vymodeloval hory a umístil vzorky hornin s popisky, co že je to za kámen a jak se nazývá lokalita, odkud pochází. Nám některé štítky zakryli a naším úkolem bylo uhodnout název horniny, lokalitu, přiřadit z nabídky odpovídající obrázek lokality, najít tu horninu mezi jinými vzorky, určit její stáří, zakreslit do papírové geologické mapy… Hornin bylo šest, času 25 minut a geologických znalostí pohříchu málo. Kdo stihl nějak splnit tento úkol, zjistil, že v časovém limitu musí rovněž seřadit na časové ose, kdy se v budoucnu rozloží odpadky, pochované na nedalekém „hřbitově odpadků“. Někdo tipoval pomalu, někdo rychle, někdo správně, někdo úplně z cesty, a na tomto stanovišti se podle mě rozhodovalo o konečném pořadí. Ale tak to má být.

Následoval vytoužený oběd ve školní jídelně a krátký multimediální test – patnáct otázek na ABCD, na každou jedna minuta. Otázky vycházejí většinou z obrázků promítaných projektorem, proto multimediální.

Nastala chvíle odpočinku, organizátoři se činili, aby bylo vše rychle opraveno, a ve čtyři hodiny přišly na řadu proslovy, poděkování a slavnostní vyhlášení výsledků. Do výsledků se mírou nerozdílnou počítaly jak testy psané z domova, tak naše sobotní práce v Jílovém. Ve své středoškolské kategorii D jsem se umístil druhý, a to o čtvrt bodu. Z terénní práce jsem měl nejvíc bodů ze všech, ale pár bodů jsem ztratil na testech psaných distančně. Výsledky jsou dost vyrovnané. Pokud by Vás zajímalo, jak se umístili ostatní borci, výsledkové listiny jsou dostupné zde: https://www.zemepisnaolympiada.cz/_soubory/_aktuality/223.pdf

Doufám tedy, že jsem uspokojivě reprezentoval Elgartku (o které bohužel zatím nemají velké povědomí ani organizátoři z MUNI), Moravu, Brno, Holasice, ale hlavně sám sebe. Pro tento školní rok příběh ještě nekončí – první tři z obou kategorií dostali možnost účastnit se European Geographic Olympiad 2020, mezinárodní soutěže doposud určené hlavně pro studenty z Balkánu, do které jsou letos pozváni soutěžící z celé Evropy namísto zrušených mezinárodních olympiád IGEO a IESO. Soutěže se zúčastním, neboť se bude řešit distančně a odpadá nutnost cestovat lán světa, která mě dosud odrazovala. Jsem zvědav, jak moc mě bude limitovat v podání zeměpisného výkonu má ostudná úroveň znalosti jazyka anglického.

Na závěr bych chtěl poděkovat tátovi, který mě do Jílového dovezl, zúčastnil se programu, který pro doprovod pěkně zorganizovalo město, skamarádil se s jílovským starostou a moc si to užil. Nesmím zapomenout ani pana profesora Trávníčka, který mě podpořil v soubojích na poli zeměpisu tím, že si během nouzového stavu nechal odejmout potřebný atlas ČR, a na paní profesorku Slováčkovou za kalorickou podporu v podobě dvou štanglí salámu. To je pak radost soutěžit!

Typ článku: