2. A přepisuje Kollárovu Slávy dceru!

Už za čtyři roky bude mít 200. výročí vydání nejznámější spis Jana Kollára, Slávy dcera. Zkusili jsme se zamyslet, jak vnímají něco tak vzdáleného v čase i v normě dnešní studenti, a výsledek dáváme k posouzení.

Předzpěv ke Slávy dceři je psaný časoměrným veršem. To znamená, že se střídají dlouhé/přízvučné a krátké/nepřízvučné slabiky v předem daném schématu. Tak to bylo obvyklé v antice, jsou tak psána slavná řecká a římská díla. Jenomže řečtina i latina jsou na tom s přízvuky jinak než čeština. A tady je kámen úrazu. Obrozenci se o tom ještě přeli. Dobrovský, Hněvkovský nebo Puchmajer obhajovali sylabotónický verš, tedy takový, kde hraje důležitou roli počet přízvučných a nepřízvučných slabik, proti nim se postavili (tehdy) mladí Palacký a Šafařík. Ve snaze dokázat, že čeština je všehoschopná a že časomíra by pro ni nebyla problém, napsal Jan Kollár slavný Předzpěv ke Slávy dceři. Poslechnout si, jak by to mělo „správně“ znít, můžete třeba díky bratrům Ebenům zde: https://youtu.be/9QcyvW1dvnU (jen podotýkáme, že ten refrén si nenapsal Kollár…). Nutno podotknout, že zbytek Slávy dcery jsou klasické, sylabotónicky psané sonety neboli znělky.

Vzali jsme tento dvousetletý časoměrný text a přistoupili k němu… no, prostě tak, jak jsme jej (ne)pochopili. Některé sloky jsou celkem jasné, u jiných je potřeba znalost, kterou třeba dnes nemáme (kdo může tušit, že „dubisko“ představuje Rusko?! Vždyť to dnes nedává smysl!), u některých veršů dnešní člověk obtížně hledá podmět a přísudek, někde lze těžko rozpoznat byť jen slovní druh. V odkazu níže najdete dva texty. V levém sloupci je původní, Kollárův. V pravém sloupci je text 2. A, tak, jak byl odevzdán, se všemi překlepy, nedorozuměními, absurdními slovními spojeními – nebo i překvapivě správnými a přesnými řešeními. Užijte si čtení.

Předzpěv Slávy dcery ve verzi pro 21. století, jak to vidí 2. A: https://www.gymelg.cz/sites/default/files/CJL/Sl%C3%A1vy%20dcera_2A_fina....

(Ještě doplňme, že cesta k textu byla poněkud trnitá: žáků 2. A je více než na kolik čtyřverší lze Kollárův text rozdělit, navíc se občas někdo špatně podíval a do současné češtiny „přeložil“ něco jiného než měl; tím pádem máme u některých čtyřverší víc verzí překladu, ale aspoň můžete porovnávat, jak různí lidé z 2. A přemýšlí nad textem…)

Typ článku: