1.A na barokní výstavě v Památníku písemnictví na Moravě

Vystupujeme z vlaku, za zády se nám vypíná k nebi rajhradský pivovar, který by svou majestátní vizáží mohl klidně budit dojem kláštera či chrámu. Dnes ale míříme do poněkud jiného svatostánku. I když jedno má s pivovarem společné, také se v něm prý vařilo pivo. Po chvíli pěší cesty staneme před cílem této výpravy, benediktinským klášterem. U vstupu do kláštera nás uvítá žena v modrých šatech, naše průvodkyně. Průvodkyně se nám představí a trochu nás obeznámí s programem. Mimoto nám i hrdě sdělí, že se program bude odehrávat převážně v „nejvíc sexy místnosti celého kláštera”, klášterní knihovně.

Nadšeni touto novinou vstupujeme do kláštera, který nás uvítá příjemným chladem a typickou klášterní vůní. Nejvíce nás zatím zajímají pávi s malými pávátky v rajské zahradě (tzv. „rajská zahrada” je čtvercová zahrada uvnitř kláštera určená k rozjímání) a záchody s pitnou vodou, což je po úmorné cestě myslím docela pochopitelné, ale po osvěžení si už začínáme všímat i ostatních částí kláštera. Procházíme prosvětlenou křížovou chodbou lemující čtvercovou zahradu, ze zdí na nás pohlížejí mučednické obličeje členů benediktinského řádu a různých svatých. Z přicházející deprese nás ale vytrhne ona „nejvíc sexy místnost celého kláštera” a my tak vstupujeme do nádherné barokní klášterní knihovny s freskou, malbami, barevně a stylově sladěnými knihami, a dokonce i se skrytým schodištěm (k mému zklamání schodiště nesloužilo k epickému únik mnichů v případě nebezpečí ani nevedlo do tajné laboratoře, ale dostali jste se po něm do druhého patra knihovny; a skryté bylo proto, aby nenarušovalo celkový dojem barokní místnosti…). Posedáme si na připravené židle a začíná program!

Nejprve si každý ujasníme, jakou představu o baroku vlastně máme, zda se nám vybaví baculatí andělíčci, oblé tvary, návrat k Bohu, či přikládání váhy budoucnosti. Poté si přečteme a následně i podrobně rozebereme nadčasový text o majetku, penězích, rodičovství a zahálce od Jana Amose Komenského a zjistíme, že lidé se v určitých věcech nemění ani v průběhu tisíciletí. Na to navážeme „hrou” třicetisekundová paměť, kdy se snažíme zapamatovat si co nejvíce věcí z jednoho barokního obrazu a na základě toho si pak obraz opět vybavit. Nakonec je nám originál tohoto supertmavého obrazu ukázán. Zachycuje hostinu krále Belšasara, na které král hoduje s muži, ženami a také lehkými ženštinami ze zlatých nádob ukradených z jeruzalémského chrámu a tím všichni uctívají pohanské bohy. Najednou se z nebes vynoří obří ruka, kterou se nám teda na obraze nepodařilo moc dobře identifikovat (i když vlastně máloco se nám podařilo na obraze plně identifikovat, jak jsem již zmínila, byl opravdu hodně tmavý...), a ona ruka napíše na zeď nápis MENE MENE TEKEL UFARSIN. Král tomu nápisu rozuměl asi tolik jako my, nechal si proto zavolat Daniela, nejvyššího z jasnovidců a mágů. Od něj se dozvěděl, že je zatracen i se svou zemí a bude zabit, což se tu noc opravdu stalo a země byla obsazena Peršany. Od obrazu se dále přenášíme k textu o smrti, o pomíjivém štěstí, nesmyslném životě a zrcadle reality, ve kterém bychom měli vidět, že smrt je s námi na každém kroku. Ponořeni do hlubokých myšlenek o nesmyslnosti našich životů opouštíme knihovnu a jdeme si udělat památeční barokní fotku na klášterních schodech. Tím se také přesouváme k poslední části programu a tou je architektura baroka.

Architektem rajhradského kláštera je Jan Blažej Santini, známý pro kombinaci gotiky s barokem. Byl to například jeho nápad postavit klášter na dřevěných kůlech zapuštěných do země, aby se tak vyhnul problémům s podložím. Tím se nám program uzavírá a my opět stojíme před klášterem, o dvě hodiny starší a o mnoho znalostí moudřejší. Program dle mého velmi hezky vyzdvihuje náladu a pompéznost baroka, ať už si pod tím pojmem představíme buclaté andělíčky, nebo svatou Trojici. A klášter programu dodává toho správného ducha! Závěrem už snad jen malá rada: i když jste velmi vyhládlí, během programu se snažíte utišit kručení v břiše a představa svačiny ve vás vyvolává nepochopitelný pocit štěstí, nezapomínejte, že v kostele se za žádnou cenu nejí!

Nasyťte se radši Santiniho barokně-gotickými prvky,  bohatou výzdobou a vlastně celou velkolepostí baroka!

Text: Alena Rašová, 1. A
Fotografie: Zdenka Dachová, 1. A; paní průvodkyně pomocí telefonu pana profesora Křečka
Návštěva proběhla 28. června 2021.

 

Typ článku: