Ámos je z Elgartky. Přinejmenším ten dětský!

Autobus plný vuvuzel, bubnů, chrastítek a řachadel. V zavazadlovém prostoru sbalené brněnské vlajky a transparenty s hesly jako "Štěpi je naše budoucnost" a "Víme, že to dokážeš". Nejelo se na fotbal ani na čtvrtfinále hokejové extraligy. To jenom Elgartka vyrazila dobýt Prahu na klání učitelů...

Všechny výše zmíněné předměty byly zcela nezbytné. Jak jinak chcete v moderní době fandit? Společenský sál hotelu Olšanka byl narvaný k prasknutí, třídy 2.A, 4.A a 4.C obsadily jeden z balkónů a dvouhodinový souboj mohl začít. Sešlo se šest učitelů z celé České republiky, dva středoškolští a čtyři ze základních škol. Každý si s sebou přivezl povolené podpůrné prostředky v podobě žactva, a tak se už od půl druhé skandovalo, hecovalo, pořvávalo a halasilo.

Účastníci finálového kola měli za úkol přesvědčit porotu pomocí několika úkolů. Prvním bylo představení školy a sebe sama. Bylo překvapivé, že jen málokdo dokázal být na omezené ploše jedné minuty vtipný, originální a přitom splnit zadání. Druhý úkol našel inspiraci v oblíbené školní aktivitě: hlášení školním rozhlasem. Vyhlásit, že na inspekci přijede sám Jan Ámos Komenský, není tak jednoduché, jak se zdá. Nejčastějším prostředkem bylo zakomponování Komenského citátů do projevu, ale samo o sobě to k dokonalosti nestačilo. Třetí disciplína byla společná: napsat zlobivému žáku Komenskému poznámku. Finalisté tento úkol dopředu neznali, šlo o čirou improvizaci zpestřenou tím, že každý mohl říci pouze jediné slovo. Celé kolo se několikrát opakovalo, protože poznámka z pouhých šesti slov by nebyla dostatečně závažnou. Poslední úkol byl zcela předpřipraven - učitelé měli za úkol nacvičit se svými studenty krátkou scénku. Elgarťácký tělocvik slavil úspěch, a když se ke konci dostavil i sám Berdych, pardon Berlych, s francouzskými holemi a nohou v sádře, vypadalo to, že vítězství je v kapse.

Očekávání byla veliká, atmosféra napjatá, porota tajuplná. Se zatajeným dechem čekal celý sál na rozsudek. Ámos Sympaťák se slavil v Litoměřicích. Dětským Ámosem roku 2014 se stává... vypukl rachot takového rozsahu, že to musel slyšet snad i prezident Zeman, který se s finalisty setkal dva dny před vyhlášením. Zdeněk Štěpánek z Gymnázia Elgartova je Dětským Ámosem! Porota složená ze zástupců škol ocenila našeho vyučujícího! Úžasné! Získá Štěpi i hlavní ocenění? Šance se zdály být vysoké, když už to dětská porota viděla takhle, mohli by i dospělí... Zlatým Ámosem se stala Ivanka Hájková z Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově. Údajně velmi těsně. No, když nic jiného, alespoň je v dobré společnosti profesora Štěpánka.

Panu profesoru Zdeňku Štěpánkovi srdečně gratulujeme ke skvělému úspěchu a přejeme, ať jej neopouští učitelský elán, zápal pro věc a nadšení ze studentů a pro studenty. A není všem dnům konec. Kdo ví, třeba příští rok, třeba za pár let...

A ještě něco od studentů:

Dne 28. 3. 2014 kolem deváté hodiny ranní u nás před školou zastavily dva autobusy a odvezli nás (2.A, 4.A a 4.C) do Prahy. Pro toho, kdo netuší, oč se jedná, tak náš milovaný profesor Štěpánek se dostal mezi 6 nejlepších učitelů v republice a pro nás byla čest, že jsme tam mohli v tento báječný den být s ním a podpořit ho. .... Štepi nakonec za zvuku bouřlivých ovací získal titul Ámos dětí! Takže blahopřejeme a děkujeme za krásné odpoledne pane profesore Zdeňku Štepánku!! :)

Typ článku: