Praha
jako radost ležící na dlani
jako bouřka ustrnulá v pohybu
jako úzkost, co krčí se v ústraní
jako chaos, co nikdy nemá stání
jako kapky stékající po obraze
jako motýl, co na náhrobku seděl
jako hvězda zpívající nad propastí
jako květy unášené proudem vody
jako tajemství pod schody řvoucí
jako hlubina neznámých čísel.
Praha po níž hrubě stékají kapky deště
jako víla tancující nad městem.
Praha jako krása rozplývající se v srdci českém.
Úvodní báseň Veroniky Weiglové nám připomíná, že Praha okouzlí při návštěvě každého. Dokonce i skupinu gymnaziálních studentů, kteří si dobře uvědomují, že poslední společný výlet do hlavního města znamená víc než jen spatřit památky, které během své třídenní exkurze navštíví.
Program samotného výletu se začíná rodit již během května. Úvodní otázka, zda se třída rozhodla strávit tři dny v Praze, zdá se bezpředmětná, ale hlavní město navštívil vlastně každý. Neznám základní školu, která by nepřipravila svým žákům výlet na Pražský hrad, Vyšehrad nebo na Petřín. Výsledek? Jedeme všichni.
Následuje otázka druhá. Co bychom chtěli vidět? Hrad s průvodcem? Josefov? Nebo raději jen nasávat atmosféru toho kosmopolitního města? A co divadla? Nebo raději koncert? Zařídí si vše studenti, či se spoléhají na to, že češtinář připraví vše, téměř na klíč? Druhá možnost je správná, ale pro vyučujícího to znamená – vím, kde budu spát, kdy a čím pojedu a co navštívím.
Během května máme jasno. Pojedeme Flixbusem, tam všichni, zpět ti, kteří si pobyt v Praze neprodlouží. Této možnosti využije nakonec téměř polovina studentů. Bydlet budeme v hostelu Dakura na Kulaťáku. Objednáme si 2 divadla a 3 komentované prohlídky.
A máme tu 7. října a společně odjíždíme do Prahy. Ne zcela, jedné studentce se vybije přes noc mobil, nastavený budík ji tedy nevzbudí a za námi přijíždí během odpoledne. My jsme se mezitím stačili ubytovat a projít část města. Valdštejnská zahrada se Senátem, Malostranské náměstí s úžasným pohledem na Hrad, Karlův most, sluncem zalitá Vltava. Následně nás již téměř spolkne nekonečný dav, který se táhne kolem Klementina na Staroměstské náměstí a pokračuje ulicí Celetnou k Prašné bráně a Obecnímu domu. Zde máme první velkou zastávku. Českou národní banku. Edukační program je zajímavý a pro všechny přínosný. Večer nás čeká divadelní představení. Využíváme metra, vystupujeme na stanici Muzeum a po pár krocích vcházíme do pasáže Jalta, kde sídlí Divadlo Palace. Vybrali jsme si divadelní hru Hraběnka s Eliškou Balzerovou v hlavní roli. Hra byla napsána jako divadelní adaptace slavného stejnojmenného filmu podle scénáře Ivana Hubače. Ten, kdo viděl film s Jiřinou Jiráskovou v roli hraběnky, která se vrací na svůj znárodněný zámek oslavit 70. narozeniny, je potěšen důstojnou adaptací, zvlášť druhá část hry byla velmi dobrá, bohužel ani Elišce Balzerové se nepodařilo překonat herecký koncert Jiřiny Jiráskové.
Druhý den ráno se vydáváme na komentovanou prohlídku Pražského hradu. Tentokrát vyrážíme po svých, protože Hradčany jsou od hostelu téměř na dohled. Zde hned na začátku měníme plány, letohrádek královny Anny je v rekonstrukci a vstup do zahrady je rovněž uzavřen. Nevadí, využíváme tramvaj jedoucí na Pohořelec. Alespoň uvidíme město jako na dlani. Počasí nám přeje. Mlha se zvedá, Strahovský klášter ještě není v obležení turistů, Petřínská rozhledna láká k navštívení. Konečně se jako třída fotíme, někteří vytvářejí různé skupinky a všichni máme skvělou náladu. Pokračujeme k Černínskému paláci, bohužel v říjnu již není možné vstoupit do zahrady, zastavujeme se u Lorety, noříme se do uliček Nového světa a již jsme na Hradčanském náměstí. Na co upozornit nejdříve? Šternberský, Schwarzenberský či Arcibiskupský palác? Všechny zasluhují naši pozornost. A již vcházíme na nádvoří Pražského hradu, kde máme sraz s průvodkyní.
Přestože většina z nás do Katedrály sv. Víta vstoupila již mnohokrát, nové varhany neviděl nikdo. Dozvídáme se jméno španělského stavitele, těžkosti s instalací, překvapí nás počet i velikost píšťal a obdivujeme skleněné prvky z českého křišťálu. Katedrálou se doslova prodíráme, cizojazyčné skupinky se prolínají mezi sebou a někdy neslyšíme hlas průvodkyně, místo toho zaslechneme výklad tu v italštině, tu v polštině či angličtině. Následuje Vladislavský sál, Bazilika sv. Jiří a slavná Zlatá ulička. Paní průvodkyně nám věnovala mnohem více času, než bývá běžné, a tak míjíme Jižní zahrady a po schodech v mírném dešti pokračujeme k Muzeu Franze Kafky. Po několika minutách chůze a zastavení na Maltézském námětí stojíme u Lennonovy zdi. A máme tu další společné foto. Téměř povinnost. Věděli jste, že byla původně nazývaná jako „Zeď nářků“? Teprve po smrti Johna Lennona v r. 1980 zde někdo vytvořil symbolický náhrobek zpěváka a název byl na světě. Dnes je toto místo turistickou atrakcí. Postupujeme dále, míjíme Čertovku, Werichovu vilu a již stojíme před Sovovými mlýny, které zrekonstruovala Nadace Jana a Medy Mládkových. Konečně čas na oběd či kávu a večer další divadlo.
Je šest hodina, lije jako z konve. Deštníků je málo, bundy jsou v mžiku promáčené, spíše běžíme, než jdeme na metro. A nyní – překvapení! Jedna studentka ztrácí v metru při vstupu do vagónu botu. Naštěstí je na to ostraha metra připravená a botu obratně vytáhne. Ale ten šok.
Se zpožděním dobíháme do divadla. Tentokrát nás čeká hra Účet v Divadle Bez zábradlí. Celkem podařená konverzační komedie pro tři herce.
Poslední den. Zabalit, uložit zavazadla do skříněk na autobusovém nádraží Florenc a zpět do metra. Vystupujeme na zastávce Staroměstská a míříme k Filozofické fakultě KU. Mnozí si až po chvíli uvědomují místo tragédie roku 2023. Zeď fakulty podruhé – bronzová pamětní deska Jana Palacha od Olbrama Zoubka. Stejné místo potřetí – Pinkasova synagoga a vstup do Josefova. Praha je považována za bezpečné a klidné místo, proto nás překvapují hlídky policie se samopaly v ulicích židovské čtvrti.
Rychlý oběd a pěší přechod ke Státní opeře. Novorenesanční budova s neorokokovým interiérem – naše třešnička na dortu.
Odjíždíme – opět metrem – na Florenc a vracíme se domů. Páteční dálnice je typicky ucpaná, místo v šest hodin přijíždíme téměř před sedmou, ale v pořádku, spokojení z toho, co jsme vše viděli, že nám počasí přálo a vše proběhlo tak, jak má.
Za Sekci jazyka českého zapsala S. Cupáková