„Dobře, děkuji za zprávu. Rozumím, je to nemilé, ale nějak to zvládneme,“ pokládám telefon a povzdechnu. Padl nám domluvený prostor, v pondělí 26. října se pořad o poezii bude muset uskutečnit někde jinde. Naštěstí jsou v husovické farnosti nesmírně hodní a vstřícní, takže hned další den najdeme náhradu: husovický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Střechu nad hlavou tedy máme, ale získáváme i nepříjemný bonus v podobě akustiky, která není pro recitaci příliš vhodná. Obzvlášť pro žánr, který je založený na práci s publikem, na mnohdy rychlém sledu slov, na tom, že je především třeba rozumět. Na slam poetry.