V pondělí 5.9. odjeli naši noví prváci na třídenní adaptační kurz, který se uskutečnil v areálu RS Meziříčko.
Mezi pečlivé přípravy na pořádání adapťáku patří hlavně přípravně-školící peerkurz, na kterém vždy probereme náplň kurzu a rozebereme si úskalí jednotlivých aktivit. Ovšem nelze se připravit na všechny možnosti, vždy je nutná nějaká improvizace.
Program startoval hned po příjezdu, kdy jsme začali se seznamovacími aktivitami, během nichž se celá třída poznala, zjistila zájmy ostatních. Odpoledne se pokračovalo přes různé problémovky, kde se třídní kolektiv učil spolupráci a poznání svých možných rolí ve třídě. Vrcholem prvního dne byla třídní divadla. Je vždy zajímavé pozorovat, jak děcka, která se do té doby neznají, tak zvládnou přichystat úžasná představení. Druhý den jsme pokračovali dál problémovkami, při kterých se třídní kolektiv dokáže skvěle stmelit. Odpoledne se jednotlivé třídy setkaly na společné hře Černé zlato, při které šlo nádherně pozoroval jejich zapálení do hry. Poslední den byl věnován důvěrovkám, při kterých prváci poznali, že svým spolužákům mohou důvěřovat a spolehnout se na ně.
Atmosféra třídního kolektivu se za tři dny výrazně změnila a povedlo se nastartovat dobré klima ve třídě. Doufám, že účastníkům vydrží po celé čtyři roky.
Celý program vedeme my, starší spolužáci, takže noví studenti mj. poznají, že se v případě jakéhokoliv problému na kohokoliv z nás mohou kdykoliv obrátit.
Musím říct, že organizace programu na adapťáku je opravdu náročná a znamená občas jen tři hodiny spánku, ale i tak jsem si ji moc užil. Bylo zajímavé si vyzkoušet adapťák i z druhé strany a navíc jsem si našel přátele v novém ročníku prváků.
Erik Valenta 3.A
Adaptační kurz 2022 z mého pohledu vynikl dnes už tradičním přístupem Peer to peer. Tedy tím, že veškeré aktivity vedli pro začínající prváky starší studenti. Už na základě mé zkušenosti z loňského roku vnímám, že tento způsob vytváří neformální atmosféru. Zároveň jsou seznamovací aktivity efektivnější, když jsou připravovány od vrstevníků pro vrstevníky.
Ve třídě, kterou jsem vedl s ostatními organizátory (peery) já, jsme ovšem také napomohli zapojení třídního učitele do kolektivu – studenti se tak mohli například zeptat téměř na cokoliv profesora, který je bude provázet další čtyři roky.
Díky lepší koronavirové situaci jsme také svobodněji mohli pracovat se seznamováním prváků mezi třídami. Kromě klasického zpívání u ohně, si také studenti navzájem hráli divadlo nebo se všech 90 lidí utkalo v „celoadapťákové“ aktivitě, kde měli pro svoji třídu získat co nejvíc bodů. Obvyklým překvapením a jedním z prvních společných zážitků byl také večerní ohňostroj.
Jako organizátora mě nejvíce potěšilo, že i po adapťáku jsem měl možnost se s prváky bavit a také jsem jim mohl pomoct s rozkoukáváním se na nové škole.
Jiří Bezoušek
Z reakcí našich prváků:
Adapťák nám pomohl se sblížit se třídou. Už jsem se nebála s někým ze spolužáků mluvit a užili jsme si hodně srandy. Peeři nám pomohli se seznamováním, takže už všichni známe navzájem svoje jména a nejsme si cizí. Proběhlo plno zábavných her a z nich nám zůstalo plno vzpomínek.
Je super, že program vedou peeři, naši starší spolužáci, protože po těch úžasně strávených třech dnech nezmizí, ale budeme mít možnost je potkávat po zbytek studia.