Nejdřív Eliška Spáčilová z Gymnázia Křenová. Křehkou intimní poezii plnou poetických obrazů četla už před rokem na Elgartce na čtení Moniky Tintěrové, je ale patrný posun, přestože rým, zmiňovaný v článku o loňských čteních, zůstal. Pak Mia Metelková z OA Kotlářská s povídkou Koupili mi hodinky. Na začátku někde mezi fejetonem a existenciálním výkřikem, posléze text přechází k metafyzickému zamyšlení o smrti a o tom, co je v životě podstatné. Nezapomeňte: vteřinová ručička připomíná, že život je konečný! A pak už Klára Vlasáková.
Šesté autorské čtení (19. března 2026, 17:00, Gymnázium Brno-Bystrc) moderovala Anastázie Hutská, které v Bystrci obvykle říkají Sisi. Šlo nejspíše o nejmladší moderátorku v historii autorských čtení na brněnských středních školách, protože Sisi je studentkou kvarty. První podobnou zkušenost provázela pochopitelná nejistota a místy trochu křečovité „držení se plánu“, ale jinak proplula moderací takzvaně bez ztráty kytičky. A to za vydatné pomoci pozvané autorky.
„Já si vezmu kapesník, kdyby to bylo nějaké dojemnější,“ říká posmrkávající spisovatelka. Klára Vlasáková je naprosto suverénní. Ví, proč je tam, kde je, co a proč říkat, kdy moderátorce pomoci a kdy jí nechat prostor. Je přirozená, neformální, milá, ale to, co sděluje, promýšlí do důsledků. Občas rozhovor odlehčí („Chcete nalejt vodu?“ ptá se moderátorky), občas zvážní a hovoří o niterném procesu psaní („Jsem permanentně nešťastná z toho, co jsem napsala“). Její mnohá spisovatelská zkušenost se rozprostírá mezi romanopisectvím (romány Praskliny a Těla), scénáristikou a dalšími psacími obory, například psaním komiksů či dramat. Zkušeností má na rozdávání – a případným budoucím spisovatelům a spisovatelkám rozdává plnými hrstmi.
Nejdříve čte z Prasklin, o kterých říká, že jsou „takovej velkej fuck-off scénáristickým postupům“. Při čtení z prologu k románu Těla, ve kterém se sekají končetiny a hlavy, přichází nejvtipnější neplánovaný moment celého setkání, když se rozezní školní zvonek. V Bystrci hrají písničky, tentokrát to vyšlo brilantně: Beatles do sekání údů zpívají Let it be…
Člověk má tendenci vyzdvihovat vlastní školu, vlastní výběr hostů. A ano, čtení Dominika Ely Bárta a Petry Stach bylo skvělé. Ale pro mě bylo vrcholem letošní série autorských čtení setkání s Klárou Vlasákovou. Ačkoliv to, co píše, možná není pro každého, to, co říká, by mělo slyšet co nejvíc lidí.
