Mojmír Houdek, Monika Doležalová, Leontýna Coufalová, Richard Skolek. Jako apoštolové na orloji, respektive jako na knižních hodinách ve třídě se střídají ti, kteří vystupují na autorském čtení na Jarošce. Mojmír Houdek je důstojným moderátorem, představí celou akci, o každém vystupujícím řekne pár slov a poté vede velmi sofistikovaně, ale přitom značně improvizačně rozhovor s pozvaným autorem.
Nejdřív Eliška Spáčilová z Gymnázia Křenová. Křehkou intimní poezii plnou poetických obrazů četla už před rokem na Elgartce na čtení Moniky Tintěrové, je ale patrný posun, přestože rým, zmiňovaný v článku o loňských čteních, zůstal. Pak Mia Metelková z OA Kotlářská s povídkou Koupili mi hodinky. Na začátku někde mezi fejetonem a existenciálním výkřikem, posléze text přechází k metafyzickému zamyšlení o smrti a o tom, co je v životě podstatné. Nezapomeňte: vteřinová ručička připomíná, že život je konečný! A pak už Klára Vlasáková.
Je 16. března 2026, 15:50. Vcházím do učebny, kde sedí Dorota Ambrožová a slečny moderátorky, jinak nikde nikdo. Trochu se zarazím. Snad přijdou diváci. Obvyklá Achillova pata autorských čtení mě nenechává klidným, ale učebna se plní a nakonec se sejde nějakých patnáct zájemců, kteří pozorně poslouchají všechny vystupující.
„Já v roce 2026 začínám být spisovatel. Je to taková novinka,“ říká Martin Reiner, člověk, který získal Magnesii Literu za román Básník, autor více než desítky básnických sbírek a několika prozaických knih, nakladatel, jemuž loni vyšla výpravná publikace Republika Kamenka a se kterým vedl Milan Ohnisko knižní rozhovor publikovaný pod prostým názvem Reiner. Právě tenhle Reiner je hostem autorského čtení na Gymnáziu Řečkovice. Je 11. března 2026 odpoledne, na řečkovické gymnázium si našla cestu asi dvacítka posluchačů, čtení začíná.
„Já jsem Sabča… a já jsem Lucka,“ představují se sympatické moderátorky z OA Kotlářská třiceti hlavám, povětšinou zmoklým. Asi dvacet minut před začátkem autorského čtení Anny Bolavé se spustil prudký déšť. Tak prudký, že místo kolegyně z Gymnázia Křenová přichází jen zpráva: „Úplně mi promokly boty. Musela jsem se vrátit domů.“ Možná nás ale déšť zachránil. Kdyby přišlo dalších dvacet lidí, do příjemně malé učebny bychom se vešli jen obtížně.
(…)
večer prodýchám úzkost
třu si dlaně
a vlažné je přiložím na obličej
připravím tělo k spánku
a mysli namluvím že snad už zítra –
zavřu oči
seběhnou se ke mně mé lišky
aby mi pomohly přečkat noc
ráno se probudím sama
První autorské čtení je za námi, šest dalších nás čeká! Hlavní organizátor a pisatel tohoto textu onemocněl a nemohl být přítomen, díky šikovnému studentstvu ale máme reportáž – a (zatím jedinou) fotografii. V následujícím týdnu zveme na Elgartku, kde vystoupí Dominik Ela Bárt a Petra Stach, a na obchodní akademii na Kotlářské, kde přivítají Annu Bolavou. A teď už dáme prostor Veronice Neumannové, studentce 1. B, která byla nejen v publiku, ale také na Křenové přečetla některé své texty.