Čtvrtlístek

Čtyři hodiny ve vlaku. I takových obětí je člověk schopen, když se jedná o celorepublikové finále recitační soutěže Čtvrtlístek. A tak jsme ve středu 15. dubna chvíli po sedmé (jen deset minut zpoždění!) vystoupili v Děčíně na hlavním nádraží, našli jsme ubytování s velmi milou paní recepční/servírkou, pak i restauraci, ve které se konalo večerní setkání (odpolední program jsme nestihli; už jsem se zmínil, že Děčín je od Brna opravdu daleko?!) všech přítomných zúčastněných, najedli jsme se… a pomalu se šli uložit ke spánku. Zítřek bude dlouhý!

Vinohrady jsou krásná čtvrť. Ale když jste ze Žabin nebo z Pisárek, je to pořádný kus cesty. Přesto jsme se tam s Ninou Vilímovou ze 2. B ve středu 25. března 2026 vydali. Konalo se totiž krajské kolo recitační přehlídky Čtvrtlístek. Se Čtvrtlístkem máme dobré zkušenosti. Přestože je finále v Děčíně, dostávají se do něj recitátoři a recitátorky z Elgartky pravidelně. Jenomže nejdřív je třeba projít postupovým kolem…

Tak jsme se po roce opět sešli na kolbišti, v němž vládne poezie, próza i drama. Tedy spíše naši soutěžící vládnou jimi. Byť nervozita z výkonu a obavy z vystoupení před natěšeným publikem udělaly u některých účastníků své, na huhlání letos rozhodně nedošlo.

Recitátorky, recitátoři, dramatické umělkyně i umělci si to tentokrát ve společném klání rozdali ve
čtvrtek 4. 2. na území múz výtvarných – tedy v učebně výtvarné výchovy. Sešlo se celkem 15 účastníků
napříč spektrem všech čtyř ročníků. Sympatický byl především zájem studentů prvního ročníku, kteří
tvořili více jak polovinu startovního pole.

Marcel Kratochvíl, v tuto chvíli již úspěšný absolvent Elgartky, se probojoval až do finále recitační soutěže Čtvrtlístek. Protože je dávno po maturitách a Marcel má jistě spoustu volného času, požádali jsme jej o článek, který by celou akci autenticky zachytil. Zde je: 

6. června se v 300 kilometrů vzdáleném Děčíně, konkrétně v tamějším Městském divadle, konalo finále 12. ročníku recitační soutěže Čtvrtlístek. Účastníkům přijíždějícím zdaleka, což platilo i pro mě, bylo umožněno se vyhnout brzkému vstávání, přijet o den dříve a ubytovat se na studentských kolejích, které se nacházely ve velmi příjemném prostředí – v zahradě děčínského zámku.