Rivalové? Ale to víte, že ano! Po očku sledujeme, jak jsou na tom ostatní školy, co se jim podařilo, kde jsme byli lepší my… Ale v první řadě jsou brněnská gymnázia vzdělávacími institucemi se stejným cílem. Každá škola o sobě ví, že je ta nejlepší. Jenomže skutečně výjimečných výsledků dosáhne jedinec jen výjimečně – síla spočívá v předávání informací, v kooperaci, ve spolupráci.
V dubnu a květnu 2018 se na Gymnáziu Elgartova uskutečnila série autorských čtení. Slovo dalo slovo, nějak se to rozneslo a čtení navštívili i „cizí“ vyučující. A vznikl nápad, že bychom mohli vytvořit sérii autorských čtení na několika gymnáziích. Studenti zjistí, jak to vypadá jinde, školy se otevřou veřejnosti, představíme zásadní současné autory… samá pozitiva a sociální jistoty! A teď je to tady! Po půlroce domlouvání, komplikací a nejasností je nám ctí, že můžeme představit koncepci autorských čtení pro duben a květen 2019.
V dubnu a květnu proběhne vždy v úterý od 17:00 na jedné ze čtyř zúčastněných škol autorské čtení. Půjde v první řadě o studentské počiny: moderátorem celého setkání bude student domácí školy, a než přijde na řadu pozvaný autor, vystoupí dva studenti z dalších zapojených škol. V úvodních patnácti minutách se tak můžete těšit na „první čtení“. Jména vystupujících studentů se dozvíte až na čtení, autory, kteří přislíbili účast, ale můžeme představit již nyní.
Můžete nás sledovat i na Facebooku.
23. dubna, Gymnázium Křenová – Milan Uhde (událost na Facebooku zde)
Dramatik, prozaik a v neposlední řadě politik Milan Uhde se narodil v Brně v roce 1936, literárně by se tedy krásně dal přiřadit ke skupině Šestatřicátníků – Václavu Havlovi, Jiřímu Paukertovi (tj. básníku Jiřímu Kuběnovi), Josefu Topolovi nebo Věře Linhartové. Budoucí dramatik ovšem zůstal věrný Brnu. Odmaturoval na Slovaňáku, vystudoval češtinu a ruštinu a byl přijat do redakce časopisu Host do domu, kde samozřejmě spolupracoval s Janem Skácelem, Oldřichem Mikuláškem, Ludvíkem Kunderou, Olegem Susem a dalšími. Od roku 1971 nesměl z politických důvodů publikovat, po Sametové revoluci se stal mj. ministrem kultury (1990–1992) a předsedou Poslanecké sněmovny (1993–1996). Mezi jeho nejzásadnější literární počiny patří hry Král–Vávra, Velice tiché Ave nebo Zázrak v černém domě, dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka (jako Balada pro banditu) nebo Mrštíkovy Pohádky máje. Jeho poslední kniha se jmenuje Rozpomínky. Co na sebe vím, vyšla v roce 2013 a jak je poznat z názvu, jde o paměti.
30. dubna, Gymnázium Slovanské náměstí – Michal Ajvaz (událost na Facebooku zde)
Zásadní postava české literatury od 90. let 20. století do současnosti. Bývá označován za postmoderního autora, ač to sám odmítá, a jeho tvorba je výrazně ovlivněna filosofií a vědomím neúplnosti našeho poznání. Pokud vás zajímá, co by vám pověděl klokan, který se k vám připojí, když si tak zrovna letíte na lyžích, jak se změní Praha, když v antikvariátu najdete fialovou knihu psanou neznámým písmem, nebo jak se pozná smrt, když žijete v civilizaci, která čte nikoliv pomocí zraku, ale pomocí chuti, je Michal Ajvaz autorem přesně pro vás. Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Vražda v hotelu Intercontinental (1989), pak už se věnoval pouze próze. Jmenujme alespoň povídky Návrat starého varana (1991), román Druhé město (1993), dvě novely v knize Tyrkysový orel (1997) nebo román Lucemburská zahrada (2011), za který získal cenu Magnesia Litera. V kuloárech se hovoří o chystaném novém románu, máte jedinečnou možnost se na to sami zeptat…
14. května, Klasické a španělské gymnázium, Bystrc – Tomáš Zmeškal (událost na Facebooku zde)
Pokud náhodou učíte angličtinu, překládáte a sníte o tom, že byste vydali úspěšnou knihu, nezoufejte. Tady si lze vzít příklad. Tomáš Zmeškal se věnoval angličtině, kterou také vystudoval, a pak zničehonic vydal román Milostný dopis klínovým písmem (2009). Příběh z bývalého Československa v jádru vystihuje absurditu a pokřivenost tehdejších poměrů – Věra je manželkou Josefa, začne ovšem milostný poměr s Hynkem. Nemuselo by na tom být nic až tak zvláštního, kdyby Hynek nebyl policejním vyšetřovatelem, který má „na starosti“ Josefa zatčeného z politických důvodů. Kniha zaujala. A začal kolotoč. Nominace na cenu Magnesia Litera, Cena Josefa Škvoreckého, Cena Evropské unie za literaturu… a to už nevypadá jako náhoda. Jeho další romány, Životopis černobílého jehněte (2010) a Sokrates na rovníku (2013) již nezaznamenaly tak výrazný ohlas, ale to nic nemění na tom, že se věnují zajímavým tématům: odlišná barva pleti jako stigma a hledání kořenů v pro většinu Čechů exotickém Kongu.
28. května, Gymnázium Elgartova – Petr Hruška (událost na Facebooku zde)
Pokud bychom měli vytvořit seznam velkých jmen současné české poezie, zazněla by jména jako Karel Šiktanc, Ivan Wernisch, Vít Slíva, Pavel Kolmačka a snad několik málo dalších. Kdybychom vynechali Petra Hrušku, seznam by nebyl úplný. Může být také inspirací studentům: přestože se věnuje literární historii (například monografie o Karlu Šiktancovi Někde tady, 2010; chystaná monografie Daleko od ničeho o Ivanu Wernischovi), vystudoval obor Úprava nerostných surovin na Vysoké škole báňské v Ostravě. A když už byl inženýr, změnily se poměry – a protože kdokoliv mohl vystudovat cokoliv, vystudoval Petr Hruška ještě obor Česká literatura. Je autorem spíše sporým, od prvotiny Obývací nepokoje (1995) vydal v podstatě pět sbírek: Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) a Nikde není řečeno (2019).
Vstupné dobrovolné, všichni srdečně zváni. Těšíme se na vás!
Jan Křeček, Gymnázium Elgartova
Markéta Zachová, Klasické a španělské gymnázium, Bystrc
Pavlína Ježková, Gymnázium Křenová
Ilona Kirchnerová, Gymnázium Slovanské náměstí