Všimněte si, že během školního roku není na nic čas. Pořád je třeba něco organizovat, někam jezdit, něco řešit, sem tam napsat test… no a na školní web nezbývá čas! Prázdniny jsou klidnější. Ano, představa je, že bychom měli odpočívat a nabírat síly, realita je taková, že spíše doděláváme resty. Můžete tedy čekat několik příspěvků o tom, co jsme vytvořili během druhého pololetí školního roku 2021/2022.
Především: vrátili jsme se úspěšně do školy – a zůstali v ní. Ještě v lednu a únoru jsme si kvůli různým omezením nebyli ledasčím jistí, ale nakonec se mnohé podařilo dotáhnout do konce a zkoušíme i opatrně plánovat na další rok. Proběhl školní ples a ElgFest, po několika letech jsme mohli jet do Anglie, na sportovní vodácký kurz na Vltavu nebo na školní výlety.
V neposlední řadě se činil i dramaťák a kroužek tvůrčího psaní (toho času v jednom). Méně, než bychom chtěli, ale zase máme mnohé plány na další rok. Už teď víme, že v říjnu proběhne ve spolupráci s dalšími brněnskými gymnázii série autorských čtení, v rámci festivalu Den poezie chystáme další akci na listopad (tentokrát se můžete těšit na audiowalk – a vězte, že se pod tímto tajemným anglickým názvem skrývá půvabný koncept!), připravujeme divadelní hru podle scénáře našeho letošního absolventa Martina Mlečky a v neposlední řadě dojde i na další spolupráci s Kociánkou.
Jak jako na další?!, ptá se pravidelný čtenář tohoto webu. A ptá se oprávněně, o Kociánce jsme zatím nic nepsali. To bylo tak: v říjnu přišel e-mail o tom, že se Kociánce líbí, co děláme, a jestli bychom nechtěli vymyslet něco společně. Domluvili jsme se, že je to dobrý nápad – a projekt na půl roku usnul. V březnu se vzbudil, vyčinil nám, že nic neděláme… a dubnové pondělky už byly zasvěceny novým setkáním, brněnskému prostoru a poezii.
Cíl byl daný: poetický FlashMob. Flashmob je fenomén posledních dvaceti let, na Wikipedii najdete, že jde o „skupinu lidí, kteří se organizují na internetu a rychle se shromažďují na veřejných místech, udělají něco bizarního a zmizí“. Což je tedy dost vágní definice, ale vlastně to přibližuje, co jsme udělali. Cílem bylo věnovat se poezii, najmě sonetům, a zasáhnout jí do okolního prostoru a do života kolemjdoucích. Nakonec se uskutečnila tři setkání: první 4. dubna v Centru Kociánka, kde jsme se seznámili a pomocí dadaistické metody vytvořili barevné básně, které jsme umístili do parku na Kociánce. Druhé setkání, 11. dubna na Elgartce, bylo ovlivněno probíhající pedagogickou poradou, takže účastníci byli vysláni na cestu poezie – v různých učebnách na ně byly nachystány úkoly, které upozorňovaly na jednotlivé prvky básnických textů (metrum, metaforu, rýmové schéma…). Vrcholem pak byla tvorba „cesty poezie“ pro náhodné kolemjdoucí, při níž jsme do prostoru mezi husovický kostel a ulici Dukelskou umístili vybrané sonety. Některé tam dodnes visí, běžte se podívat!
Naposledy jsme se setkali o 14 dní později, 25. dubna. Tentokrát nebyl nikdo „domácí“, sešli jsme se v centru Brna. Závěrečné setkání mělo dvě fáze: první spočívala v rozstříhání připravených sonetů a veřejném čtení, při němž se mohli kolemjdoucí zastavit a poslechnout si přednes účastníků, cílem druhé bylo rozdat na trase Česká – hlavní nádraží kolemjdoucím sonety a zpříjemnit jim tak den.
Všechny aktivity jsme natáčeli, takže atmosféru celého „Poetického FlashMobu“ můžete okusit i ve videu níže. Ale nebudete první, kdo video uvidí! Aby toho nebylo málo, projekt prezentoval Jan Křeček na veletrhu Svět knihy v rámci panelu „Jak číst a psát poezii na střední škole?“ Ústavu české literatury Akademie věd. Jsme zvědaví, co vymyslíme za rok. Ale pokud potkáte někoho, kdo se vám bude snažit vnutit básničku, neodporujte – možná je to chvályhodný školní projekt!