Fiktivní dopisy významným spisovatelům a postavám z jejich děl píší studenti 3. B.
Anně Karenině
Milá Anno,
od dob, kdy jsi nás opustila a rozhodla se ukončit své trápení, se toho hodně změnilo, a přesto vše zůstalo ve vyjetých kolejích. Doba se prý posunula a s tím souhlasím. Máme elektroniku, rychlejší dopravu, kvalitní zázemí… Ale sama podstata lidí zůstala stejná. Ženy, které jsou unavené svým monotónním životem, pomlouvají ty, které se rozhodly jít proti proudu, které se rozhodly být šťastné. Hukot pomluv stále přivádí jedince na to stejné místo – na tvé místo. A zde to skřípe podobně, jako když se na náměstí otočíš a vidíš, že pár postarších dam od tebe pohrdavě odvrací pohledy. Skřípání, kterému nelze uniknout.
Doufám, že jsi před ním skutečně unikla a konečně našla klid.
Lucie Rožcová
E. A. Poeovi
Milý Edgare,
píši Vám, protože patříte mezi mé nejoblíbenější básníky, kteří na této planetě žili. V mnoha ohledech jste mne inspiroval. Vaše ponuré básně, detektivní i hororové příběhy ve mně vždy zanechávají pocit, který nemohu ani slovy popsat. Považuji Vás za génia a bylo by splněným snem se s Vámi někdy setkat. Ráda bych věděla, co Vás k psaní motivuje a z čeho čerpáte inspiraci. Někomu se možná může zdát Váš způsob psaní někdy až morbidní, ale já v té melancholii, beznaději a smutku ve Vašich dílech vidím krásu a originalitu, kterou u mnohých jiných spisovatelů tak postrádám.
S pozdravem Vaše věrná čtenářka
Bára Mudrychová
Vilémovi
Drahý Viléme,
píši Ti z budoucnosti, abych Tě mohl včas varovat. Dovol mi, abych Ti vše vysvětlil. Do rukou se mi totiž dostala báseň o tragickém osudu Tebe a Jarmily. Tvou Jarmilu bude svádět jiný muž, takže si na něj musíš dát pozor. Nesmíš ho v žádném případě zabít, jelikož tento muž je Tvým otcem, který Tě kdysi vyhnal z domu. Pokud otce zabiješ, budeš uvězněn a následně popraven. Jakmile by se tyto události dozvěděla Jarmila, spáchala by sebevraždu skokem do jezera. Proto Tě prosím, vyřeš vše jinak, ať tato báseň o Vašich osudech bude šťastnější.
Aleš Hlavička
Taťáně
Drahá Taťáno,
nelkej pro Oněgina, ba naopak, buď ráda, že ses provdala za jiného. Cožpak bys chtěla být druhou polovičkou člověku, který se dvoří snoubence nejlepšího přítele? Má cenu naříkat nad mužem, jenž celý život prožil ve vlastní bublině, oddělen od skutečnosti? I kdyby si tě vzal, myslíš, že bys ho nezačala nudit, ostatně jako všichni lidé i věci, jimiž se za svůj život obklopil?
Říkáš, že je to láska, ale spíše miluješ představu o něm než jeho samotného.
Andrea Zábojníková