Cestovatelská konference aneb Cestou necestou, polem nepolem

Napsal uživatel ldalecka dne Čt, 09. 03. 2023 – 10:33
Studentka při prezentaci

Před několika lety stál pan profesor Křeček u zrodu Cestovatelské konference. Rád cestuje a ve svých hodinách se často setkával se studenty, kteří ho informovali, kam se jejich cesty během prázdnin či jiného volna ubíraly, která místa stojí za zhlédnutí a co je nutné v těchto zemích navštívit. Postupně se zrodil nápad zpřístupnit zážitky i ostatním. A tak vznikla tradice Cestovatelských konferencí.

V únoru letošního roku mohli všichni, kteří rovněž rádi cestují, načerpat zajímavé informace takříkajíc od pramene – tedy od studentů, jejichž kroky vedly do Švýcarska, Vietnamu, Indie a na Aljašku.

Během jejich poutavého vypravování jsme s nimi procestovali kus světa, našimi dopravními prostředky se stala autem, vlaky, pochopitelně letadla, dokonce jsme nepohrdli tuk tukem a hlavně jsme s nimi nachodili stovky kilometrů. Tedy zejména s panem profesorem Lukášem Wolfem, který nás vzal na Aljašku, a to do těžko přístupných průsmyků, jimiž putovali v době zlaté horečky budoucí zlatokopové. Přestože je pan profesor zvyklý podávat skutečně velké fyzické výkony, často jsme slyšeli o náročných přechodech, nebezpečných peřejích a podmínkách, které si dnes neumíme představit. Zkusil si i rýžovat zlato. Výsledek? Není lední medvěd, aby se ráchal ve studené vodě celé dny.

Co mne nejvíce zaujalo? Indie Kláry Vantuchové. A to jsem její vystoupení slyšela již podruhé, protože vyprávění o strastiplné cestě Himálajemi pod vlivem výškové nemoci jsem znala z hodin českého jazyka.

Účast byla letos hojná, studenty potěšila i přítomnost mnoha vyučujících, konferenci navštívili i bývalí studenti a jedna maminka, která cíleně zamířila na prezentaci své dcery. Myslím, že na své dítko byla pyšná, přestože se občas ozvalo: „Mami, teď raději neposlouchej.“

Pro ty z vás, kteří neměli čas konferenci sledovat, přinášíme ještě jeden příspěvek, tentokrát studentky 4. ročníku. A pro ty, kteří neradi čtou, připojujeme prezentace.

Za ČJL Soňa Cupáková

Poznámka pod čarou:

  • ráchat se – slovo nářeční, jeho původní moravský význam znamená máchat se (koupat se) ve vodě

Cestou necestou mýma očima

Ve čtvrtek 23. února jsme se již tradičně sešli, abychom společně procestovali svět. Uvolnění covidových restrikcí a znovuotevření hranic v mnohých opět probudilo zvídavost a touhu objevovat a poznávat svět, či načerpat inspiraci na dovolenou. Hojná účast se postupem času stále zvyšovala, neboť paralelně s konferencí probíhaly některé semináře. Pro návštěvníky bylo přichystáno i drobné občerstvení.

Erik Valenta ze 3. A nás vzal na vlakové dobrodružství po Švýcarsku. Na své si přišli jak milovníci hor a krásné přírody, tak obdivovatelé vlaků. Erik se s námi podělil o svůj zážitek, kdy v jednom dni okusil sníh na nejvýše položené železniční stanici v Evropě a odpoledne plaval v jezeře. (Mapa cesty, fotografie)

S Kájou Šmerdovou ze 4. A jsme objevovali méně známé kouty Vietnamu. Kája nás seznámila s tamní kulturou, poměry a kuchyní. Škoda že technologie není ještě natolik vyspělá, aby byla schopna přenášet i vůni, jelikož z fotek jídla se všem sbíhaly sliny. Občerstvení proto přišlo vhod.

Z Vietnamu jsme se znovu přesunuli do hor. Ale ne tak ledajakých – rovnou na samotnou střechu světa. Do Indie, poměrně netradiční destinace, vycestovala Klára Vantuchová ze 4. B s rodiči. S Klárou jsme se vydali na výstup k pramenu posvátné řeky Gangy, zažili výškovou nemoc, indický festival i dopravní situaci na tamních silnicích.

Pan profesor Lukáš Wolf se pro získání informací pro svoji disertační práci vypravil až do Kanady, kde se vydal po stopách Jana Eskymo Welzla. Putoval po staré zlatokopecké stezce, setkal se s medvědy a vyzkoušel si rýžování zlata. Prezentace

Do Japonska, na které jsme se všichni těšili,  jsme tentokrát bohužel nezavítali, poněvadž Filip Janda ze 3. A onemocněl, tak snad se dočkáme příště. Nicméně i přes to si všichni konferenci užili a načerpali spoustu nových poznatků a inspirace. Příště se snad opět sejdeme ještě v hojnějším počtu, abychom si vyslechli další úchvatné a dechberoucí zážitky našich studentů a kantorů. Do příště tedy šťastnou cestu!

 Adéla Přerovská, 4.B

 

 

 

Typ článku