Další ročník autorských čtení je za námi. Je za námi už nějaký čas. Napsat shrnující text mi ovšem trvá čím dál delší dobu… S omluvou tedy předkládám několik odstavců o tom, jaká byla autorská čtení na brněnských gymnáziích v roce 2025.
Čtení Aleny Machoninové na Gymnáziu Křenová
Vlastně se to trochu zvrtlo. Tím nejzajímavějším způsobem. Alena Machoninová nemluvila jen o románu Hella, za který získala Magnesii Literu v kategorii Kniha roku, ale dotkla se i současné politické situace. A to jako člověk z nejpovolanějších, vždyť ještě v roce 2023, už v době války na Ukrajině, pobývala v Moskvě. Ale vezměme to popořádku.
Ve středu 19. února 2025 v 16:00 se na Gymnáziu Křenová sešlo necelých dvacet návštěvníků. Publikum bylo z překvapivě velké části tvořeno vyučujícími (nejen) z Křenky. Zdá se, že tématem autorka zaujala především ty, kteří jsou s literaturou obeznámeni důvěrněji. Moderátor Vít Smělík nejdříve uvedl „předskokanky“: Danielu Hoření z Gymnázia Brno-Bystrc, která vystoupila s povídkou z cirkusového prostředí tematizující ztrátu domova, a Magdalenou Votoupalovou z Gymnázia Elgartova, která přečetla několik lyrických básní.
Zatímco v první polovině, která byla spíše literárního charakteru, nebyl Vít Smělík nejjistější, vše se proměnilo s otázkami na současný svět. Bylo zjevné, že politika moderátora výsostně zajímá, orientoval se, mírně provokoval – a Alena Machoninová odpovídala. S osobní zkušeností, se západním pohledem na východní myšlení, s respektem k „široké ruské duši“ i vědomím hrůz války. Publikum fascinovaně naslouchalo, hledání Helly v románu získalo nový rozměr, protože v Rusku se některé věci zdají neměnné. Ještě při loučení, improvizované autogramiádě a odchodu rezonovalo s diváky řečené. Třeba to, že v autoritativních režimech se člověk cítí permanentně ohrožený, protože nikdy neví, co se mu může stát. A proto může být pocit žití silnější, mezilidské vztahy užší a pevnější, přátelství trvalejší. Zatímco v České republice si žíjeme tak dobře, že si někdy ani neuvědomujeme, co máme.
Čtení Pavly Horákové na Gymnáziu Brno-Bystrc
Pavlu Horákovou jsme poprvé oslovili v únoru 2020. Vše bylo domluveno, autorské čtení mělo proběhnout 1. června… a pak přišel covid, zasáhl do veškerého života, zavřel školy a narušil tradici autorských čtení. Když pandemie odezněla, nehodila se nám tvorba autorky do dramaturgického konceptu, na pár let pozvání „usnulo“ a znovu jsme ji oslovili až letos. A právě včas: jen pár týdnů po 24. únoru 2025, kdy přijela číst na Gymnázium Brno-Bystrc, vyšel její nový román Okno na západ.
Domluvená „předskokanka“ z Elgartky nakonec nemohla dorazit, moderátorka Valerie Lochmanová tedy uvedla pouze Elišku Spáčilovou, mladou básnířku z Gymnázia Křenová, která již svoje křehké, ale silné a nápadité texty četla před rokem na autorském čtení Moniky Tintěrové. Je fascinující sledovat vývoj někoho, jehož poetika se ještě vyvíjí a mění, ale v základních bodech už zůstává pevná.
Poté Valerie Lochmanová uvedla pozvanou autorku… a od té chvílie se téměř nedostala ke slovu. Pavla Horáková převzala otěže odpoledního setkání a provedla návštěvníky světem Československa 80. let 20. století. Pro některé to byl návrat do dětství, pro jiné „okno“ do neuvěřitelného světa dávné minulosti. Ukázalo se, že téma je pro studentstvo, které mezi návštěvníky v plné učebně naprosto dominovalo, nosné: některým skutečnostem dnes jen obtížně věříme, zazněly dotazy na cestování, na rozdílné názory doma a na veřejnosti či na školství. To, že moderátorka byla pečlivě připravena, se ukázalo v závěrečné diskuzní části. Tehdy již pevně uchopila svou moderátorskou roli a pokládala sofistikované a zjevně poučené dotazy. Když pozvaná autorka „přihodila“ historku o vzniku obálky, mohli jít návštěvníci domů s dobrým pocitem, že vědí něco, co jen málokdo. Jako pozvánka k četbě nového románu zafungovalo čtení skvěle.
Čtení Pavla Kolmačky na Gymnáziu Elgartova
Nejkomornější setkání proběhlo 5. března 2025 na Elgartce. Pozvání přijal básník, prozaik a čerstvý laureát Ceny Jaroslava Seiferta a Státní ceny za literaturu. Obě získal za román Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy s přihlédnutím k dosavadní tvorbě. I přesto si cestu do Husovic našlo jen přibližně deset návštěvníků, jejichž zážitek byl však o to silnější.
Svou tvorbou publikum nejdříve zaujala Tereza Zikmundová, studentka 4. ročníku na Gymnáziu Křenová. Pak už začal křehký tanec mezi osobním, filosofickým, hlubokým a přístupným. Přestože se většinou snažíme dávat příležitost aktuálním žákům a žákyním, oslovili jsme pro moderaci Dana Volfa, absolventa Gymnázia Elgartova, který aktuálně studuje bohemistiku a geologii na univerzitě, protože tvorba Pavla Kolmačky patří ke čtenářsky náročnějším. A byla to dobrá volba. Moderátor provedl publikum i hosta čtením přirozeně a sebevědomě, přitom tak, aby dal dostatek prostoru pozvanému autorovi.
„Když jsem se připravoval a dával si dohromady, čím vším je Pavel Kolmačka, “ uváděl Dan Volf autora, „vyšlo mi tolik Pavlů Kolmačků, že jsem nevěděl, kterého upřednostnit.“ Byli pak probráni mnozí Pavlové Kolmačkové: začali jsme školou a prvními pokusy o psaní, pokračovali například vlastní výukou a skončili mimo jiné u překládání C. G. Junga. Na autorovi bylo vidět, že nemluví „do větru“. Každou otázku bral vážně, odpovědi promýšlel do důsledků, do detailů, hovořil pomalu a užíval pečlivě zvolená slova. Vzácné setkání!
Čtení Marka Torčíka na Gymnáziu Elgartova
Čtení Marka Torčíka mělo proběhnout 10. března 2025. Z důvodů nenadálých pracovních změn jsme byli nuceni termín odložit na poslední březnové pondělí. Zatímco Marek Torčík je zkušený autor, který se ročně účastní mnoha literárních akcí, pro Miu Láskovou šlo o první zkušenost s moderováním. Z toho pramenila počáteční nervozita, ale Mia zvládla vše výborně. Nejdříve uvedla „předskokanky“: delší prózu četla Tarja Zichová, studentka Gymnázia Terézy Novákové v Řečkovicích, které sice nebylo mezi gymnázii, na která přijeli autoři a autorky, ale zaujalo „pozorovatelskou“ roli a vyslalo zástupkyni aspoň takto. Druhou studentkou byla Táňa Zemanová z Gymnázia Brno-Bystrc. Stejně jako u Elišky Spáčilové bylo možné sledovat rozdíly, protože Táňa také četla v loňském roce. Tentokrát vystoupila s filosofickou povídkou, která publiku roztomile zamotala hlavu. Nebyly to jediné přítomné studentky. V publiku seděl celý literární seminář z Gymnázia Vídeňská. Učebna tak byla nacpaná k prasknutí, dokonce jsme museli přidat židle, aby se všichni zájemci mohli posadit.
Marek Torčík zaujal nejen návštěvníky autorského čtení, ale také porotce literárních cen. Román Rozložíš paměť ocenili v roce 2024 jak Magnesií Literou, tak Cenou Jiřího Ortena. Komorní prostředí školní třídy přemýšlivému projevu autora svědčilo, vyvolávalo dojem, jako bychom si povídali někde v obýváku. Dostali jsme se k rozličným tématům: od osobního psaní přes literární soutěže až ke queer literatuře, empatii a finanční situaci v kultuře.
„Myslím si, že jediné, co můžeme udělat všichni, abychom žili v lepší společnosti, je snažit se nesoudit, pokud nám to neubližuje. A vyprávět příběhy tak, jak to cítíme,“ odpověděl Marek Torčík na jeden dotaz z publika. Pokud bychom si ze čtení odnesli pouze tyto věty, bude to víc než dost.