„Rozchod dvacet minut, potkáme se opět tady u sochy T. G. Masaryka a budeme pokračovat k Loretě a ke Strahovskému klášteru,“ oznamuji studentům ve čtvrtek 8. října 2026 chvíli před jednou odpoledne. S většinou pak sledujeme nejen střídání stráží, ale poněkud napjatě i stahující se mračna. Krátce poté začnou padat první kapky. Otevíráme deštníky a mírně bledneme, ještě potřebujeme projít kus cesty. Naštěstí se obloha po dvaceti minutách uklidní, znovu se rozprší až u mostu Legií. Ano, u toho mostu, který maturanti mohou znát z Nezvalovy básnické skladby Edison. Ale jiná nezvalovská metafora, Praha s prsty deště, se nám tentokrát až na drobné výjimky vyhnula.
exkurze do Prahy
Autor: jkrecek, 21. 10. 2022 
Kdybyste se 7. října před 14. hodinou dívali z oken Národního muzea, jistě by vás zaujal štrúdl unavených, ale spokojených postaviček spěchající kolem jezdecké sochy sv. Václava k hlavnímu nádraží. Z oken novorenesanční budovy muzea se zdají lidé na Václaváku malincí. Tento zástup trpaslíků ale nejsou hrdinové příběhu o Sněhurce – to se 4. A vrací ze své pražské anabáze. Ano, ta rozevlátá bytost, která je dobíhá, k nim patří. Není to Šmudla, je to Tóňa. Tradičně cosi zapomněla v hostelu a musela se pro to vrátit…
Zažili jsme mnohé. V pár řádcích to nelze vylíčit. Alespoň pár střihů pro přiblížení atmosféry.