„Rozchod dvacet minut, potkáme se opět tady u sochy T. G. Masaryka a budeme pokračovat k Loretě a ke Strahovskému klášteru,“ oznamuji studentům ve čtvrtek 8. října 2026 chvíli před jednou odpoledne. S většinou pak sledujeme nejen střídání stráží, ale poněkud napjatě i stahující se mračna. Krátce poté začnou padat první kapky. Otevíráme deštníky a mírně bledneme, ještě potřebujeme projít kus cesty. Naštěstí se obloha po dvaceti minutách uklidní, znovu se rozprší až u mostu Legií. Ano, u toho mostu, který maturanti mohou znát z Nezvalovy básnické skladby Edison. Ale jiná nezvalovská metafora, Praha s prsty deště, se nám tentokrát až na drobné výjimky vyhnula.