První autorské čtení je za námi, šest dalších nás čeká! Hlavní organizátor a pisatel tohoto textu onemocněl a nemohl být přítomen, díky šikovnému studentstvu ale máme reportáž – a (zatím jedinou) fotografii. V následujícím týdnu zveme na Elgartku, kde vystoupí Dominik Ela Bárt a Petra Stach, a na obchodní akademii na Kotlářské, kde přivítají Annu Bolavou. A teď už dáme prostor Veronice Neumannové, studentce 1. B, která byla nejen v publiku, ale také na Křenové přečetla některé své texty.
„Zamilovanost je už to, že na toho člověka myslím. A stejně to je i u literatury, už když na ni myslím, tak jsem básník. Nebo proč by to tak nemělo být?“ řekl na autorském čtení na Gymnáziu Křenová 25. února Jonáš Zbořil. Než se tu začnu rozplývat nad tím, jak jsem si autorské čtení užila, autora vám trochu představím, kdybyste ho neznali.
Jonáš Zbořil je český básník, spisovatel a moderátor. Aktuálně píše recenze na básnické sbírky a knihy pro Seznam Zprávy. Krom toho všeho je ale i manželem a tatínkem dvou dcer, které mu podle jeho slov „dávají smysl toho bytí“. Už vás asi nepřekvapí, že jeho role tatínka a manžela je pro něj to nejdůležitější a to, co mu dává v životě smysl. Je přesvědčený o tom, že literatura ze všeho nejlépe vystihuje emoce a myšlenky a také, že otázka „co tím chtěl autor říct?“ je ta nejhorší, kterou může učitel žákovi položit. Vysvětloval to tím, že ani on sám neví, co tím chtěl říct, nebo ví, ale nejde to jinak vysvětlit, proto to napsal tak, jak to napsal. Jako lepší variantu navrhuje, aby se učitelé ptali, jestli se daný text žákovi líbil. Přirovnával to k písním. „Nemusíme jim rozumět, abychom věděli, zda se nám líbí, či ne. Buďto se do ní prostě zamilujeme, anebo ne – a už si ji pouštět nemusíme.“ Také se zmínil o kráse v ošklivosti: „Moje srdce není na pohled hezké. Je tam spousta špatného a není hezké na pohled, ale z toho jsou ty nejlepší texty. Sice už je spousta textů o bolestech a lásce, ale ještě ne ten, který by vystihoval mě. No tak co udělám? Napíšu ho sám. Je to jako se přehrabovat v šuplíku s rok schovanými svačinami ze školy. Musíte se jimi všemi prohrabat, vybrat tu nejméně plesnivou, oloupat ji z plísně a zkusit ji prodat."
Kromě Jonáše Zbořila, který má jedinečný a podle mě krásný pohled na svět, vystoupily na Křenové i dvě mladé spisovatelky. A takto je mohu nazvat, protože podle Jonáše Zbořila je spisovatel ten, kdo na psaní i jen myslí. Psaní je podle něj z 80 % přemýšlení o psaní a z 20 % opravdové psaní. Každá ze slečen přečetla své texty a tím i sdílely kus sebe. Protože je známo, že text velmi často vypovídá nejvíce o samotném autorovi.
Veronika Neumannová, 1. B