„Dobře, děkuji za zprávu. Rozumím, je to nemilé, ale nějak to zvládneme,“ pokládám telefon a povzdechnu. Padl nám domluvený prostor, v pondělí 26. října se pořad o poezii bude muset uskutečnit někde jinde. Naštěstí jsou v husovické farnosti nesmírně hodní a vstřícní, takže hned další den najdeme náhradu: husovický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Střechu nad hlavou tedy máme, ale získáváme i nepříjemný bonus v podobě akustiky, která není pro recitaci příliš vhodná. Obzvlášť pro žánr, který je založený na práci s publikem, na mnohdy rychlém sledu slov, na tom, že je především třeba rozumět. Na slam poetry.
Bob Hýsek, vysokoškolský pedagog, překladatel a propagátor slampoetry, pořad uváděl.
Sedí rovně, tiše,
jak Izák v krámě,
neurčitej výraz v tlamě,
v lících
loktama nabízí rámě,
jak vopírá se vo lavici
hnusnej bílej šajn ze zářivek
už vypálenej do spojivek,
toť chlívek,
kde teď bude tříben,
ve 3.B
tvrdne teď on,
v pondělí, v první hodině,
jeden z milionu,
jak Polák v Londýně,
požírat školní ptydepe,
tu dřepí…
Takto začíná text Podmiňovací způsob – zjevně inspirovaný školní realitou, ale věřím, že ne Elgartkou! – od slammera známého pod pseudonymem Anatol Svahilec (viz antologie Nejlepší česká slampoetry 2025, kterou editoval Bob Hýsek). Anatol sice v Husovicích nebyl, ale zkuste si představit, že někdo stojí na pódiu, recituje výše citovaný text, do toho se pohybuje, pracuje s hlasem, s gesty, s mimikou… a máte slam poetry. Něco mezi rapem, performancí, divadlem, poezií a sportem.
Do Husovic dorazila čtveřici slammerů: vše moderoval Bob Hýsek, překladatel, pedagog Palackého univerzity a popularizátor slam poetry, postupně uvedl Držgrešli, Bradku a Danyho. Každý má specifický styl a oblast zájmu: Držgrešle se věnuje duševnímu zdraví, je studentkou herectví, takže mimo jiné komentuje současnou situaci v kultuře, protože se jí bytostně týká. Bradka je improvizátorka, její slamy jsou založené na spolupráci s diváky: na základě slov, která jí publikum „nahodí“ tká verše přímo na místě. Dany, vycházející hvězda slam poetry, miluje Bo Burnhama, amerického muzikanta a komika, který je proslulý propojováním vážných a absurdních, banálních témat – a přesně tohle se projevuje i v Danyho tvorbě.
Slammer Maty při svém vystoupení.
I když jsou témata různá, některé věci jsou pro slam poetry typické. Například slovní hříčky. Bob Hýsek začíná textem s incipitem „Když se vydám do Coopu za pečivem“, ale nejde o slam o nakupování: jeho cílem je představit slam poetry. Proto verše jako „deset deka slamu“ a „kdo dělá slamy, není němý“. Největší úspěch má s hned druhým textem Držgrešle, slam složený z facebookových statusů přesně vystihuje pocity lidí pracujících v kultuře, najednou dostávají fráze jako „hladový jako herec“ nový význam – o to silnější je vyznění: „kultura a civilizace musí jít ruku v ruce“. Bradka nás vezme na procházku, studenti sami vymýšlejí, kam se vydáme: do parku. Do jakého? Do nového! Anafora „Procházím se parkem“ nás provází celou improvizací, na patřičných místech přerušenou: „procházím se parkem, ve kterém se nachází…?“ – nevím, jak studenti přijdou zrovna na Jana Krause, ale i ten se v textu objeví. Dan nás nevezme na procházku, ale vybere slam zasazený do Brna: slavná pivnice U Poutníka je v jeho textu magické místo, kde se propojuje dávná minulost („mapa s podpisem Franze Josefa“) s rovnostářskou současností („pivo je pro každýho stejně drahý“) a slovními hříčkami („homo sa-upijens“).
Publikum tvořené studentstvem Elgartky.
Studenti jsou od začátku zapojeni do dění. Zájemci dostanou papíry s čísly od jedné do deseti a po každém vystoupení probíhá hlasování. Bob Hýsek mezi jednotlivými výstupy vysvětluje principy slam poetry a ukazuje, v čem všem může být slam poetry přínosná. Vloudí se do toho i politické pozadí – věděli jste, že Jan Grolich začínal jako slammer? Možná tam někde má kořeny dnes virální „tý tý tý tý tý“.
Kolik bodů byste dali?
Druhé kolo slamů. Už víme, co čekat, takže jen krátký komentář: Držgrešle vysvětluje, že slam bude číst, protože jej napsala teprve před pár dny. Srdce češtináře potěší odkazy na maturitní četbu (všimli jste si Krysaře a Země sedmihradské?). Bradka nás nebere na procházku, ale vytváří relaxační místnost, která v jejím textu postupně nabírá obrysy díky odpovědím z publika (fialové stěny, gauč – který performerku asociačně dovede zpět k Janu Krausovi). Dany vše zakončuje slamem o „vztahu s člověkem, který příliš sleduje kulinářské show“, v textu propojuje slovní zásobu z oblasti jídla a vztahů, vznikají tak neobvyklé kombinace: „jako bys mě měla na salámu, jako bych ti byl buřt“, „nemám ti to za zelí“… a proto závěr nemůže znít jinak než „seš pro mě jako svíčková“.
Bradka začíná svůj interaktivní improvizovaný slam.
Zbývá pět minut do konce, dotaz na přídavek zatrhuji: studenstvo\ musí na oběd, základní lidské potřeby je nutno naplnit. Zavírám kostel, který ustál i tu spoustu poezie, loučím se se slammery a doufám, že studenstvo má o čem přemýšlet. A kdo ví, třeba se někdo objeví i na Slamu za duševní zdraví (již 4. listopadu v bývalém kině Sibiř, máme to od školy pár kroků) nebo najde odvahu přihlásit se do soutěžních kol. A třeba jednou takto bude někdo z našich studentů představovat slam poetry na dalších školách…